BÝT SÁM SEBOU
ZUZANA SOUKUPOVÁ

Spousta z nás  si často klade otázky typu: „Proč jsem vlastně zde na světě, jaké je mé skutečné poslání? Jsem sám(a) sebou? Žiju svůj život naplňujícím způsobem, či se nechávám prostě unášet a své skutečné vlohy, svou jedinečnost pod tíhou každodenních starostí nestačím v sobě nalézt natož projevit?“

Nacházíte-li se již na cestě osobně-duchovního rozvoje, zřejmě to byly právě tyto otázky, které vás na ní přivedly. Ale co to vlastně znamená „Být sám(a) sebou?“ Jak můžeme být sami sebou, když se vlastně vůbec neznáme… A jak se tedy můžeme vlastně poznat?

Odpověď zní: Ve vztazích.

Pouze vztahy s jinými lidmi nám mohou pomoci odkrýt naše potlačené energie, ony energie, které mají být správně v pohybu, energie, které pak vyžadujeme od jiných ve svých vztazích. Jsou to právě vztahy s jinými lidmi, které nám pomáhají odkrýt naše skutečné „já“ – jež je tolika vrstevné.. Během vztahů máme možnost poznat i to, do čeho se nám ani v nejhlubší meditaci nechce, kam si prostě sami sáhnout neumíme. K výuce bytí sami sebou potřebujeme na hřišti života spoluhráče i protihráče, jinak bychom své skutečné vnitřní poklady ale i ono emoční harampádí neobjevili.

Často odpovídám na emailové dotazy typu: „On/-a mě zlobí, nemiluje, podvedl/-a mě, ubližuje mi…atd.“ Ale proč se to děje? Proč i osoby, které již delší dobu meditují, praktikují duchovně-energetická cvičení a různé techniky osobně-duchovního rozvoje, neustále narážejí ve svých vztazích na nepohodlné protihráče?

Nejvyšší Zdroj – resp. působení jeho kosmických zákonů je velmi milostivé, nenechá nás ustrnout. V momentě, kdy si myslíme, že dosažená výše energetických frekvencí našeho jemně-hmotného pole je naprosto dokonalá, že jsme již téměř manifestovali království nebeské na Zemi – v té chvíli obvykle přichází božská milost v podobě nepříjemných okamžiků probuzení, uvědomění si, že přece jenom je na čem ještě pracovat a dočasné létání našeho vědomí v nebeských výšinách je ukončeno dopadem tvrdé reality další  životní lekce…

Být sám sebou znamená nebát se těchto neutuchajících lekcí, nalézat v nich božské požehnání pro „trvale udržitelný rozvoj“ svého vědomíBýt sám sebou znamená poznat své světlé ale i temné stránky a silou své víry (vůle podložené moudrostí) ovládnout všechny síly působící v sobě i skrze sebe. Byť na pár okamžiků se nechat „převálcovat“ silnou emocí (energií), ale pomocí své vnitřní síly nalézt způsob, jak znovu stát a „jít dále“.. A též alespoň v duchu poděkovat svému protihráči za možnost příslušné lekce…

A kam vlastně po cestě osobně-duchovního rozvoje směřujeme? Povede-li se nám „být sami sebou“, náš směr je jasně vytyčen –  svým jedinečným způsobem se dotýkáme srdcí a myslí jiných lidí, pronikáme do stále vyšších dimenzí Nejvyššího zdroje (sjednocováním se se svými vyššími částmi našeho vědomí).

Co se stane, dosáhneme-li tzv. osvícení? Můžeme postupovat svým již osvíceným vědomím stále do vyšších sfér, ale též se můžeme vrátit  „pouze“ do této reality bytí…

A pak shledáváme, že zářivý jas v očích malého dítěte je stejně božský jako vize v našich meditacích, poznáváme, že byť krátký úsek prožití opravdové lidské lásky, může být stejně hluboký a věčný, jako láska, kterou nám vyzařují andělé, něžný polibek milované osoby společně s hlubokým světlem lásky v očích nám v této realitě přináší extázi naplnění.

Zřejmě si říkáte, tak proč se tedy hnát na strastiplnou cestu osobně-duchovního rozvoje…

A já odpovídám: „mimo jiné i kvůli tomuto zjištění”.

Kvůli  skutečnému duchovnímu uvědomění si krásy života, nádhery lásky a nesmírné ceny pravého přátelství, vděčnosti za možnost projevit své vlohy a nadání k požehnání jiných..

Kvůli poznání, že bolest, kterou zde na Zemi zažíváme, má prvotní základ v „simulovaném“ oddělení se naší životní jiskry z oceánu vědomí světla Nejvyššího Zdroje, které bylo nutné k poznání, že On je všude – že odděleni nejsme nikdy…

Kvůli úžasnému poznání, že světlo Nejvyššího zdroje se odráží v očích našeho přítele, dítěte, že moudrost Nejvyššího Zdroje nacházíme v úspěšně zvládnutých lekcích svého každodenního života a lásku Nejvyššího Zdroje můžeme poznat v láskyplném objetí milovaného partnera, oddaném pohledu našeho dítěte, v síle soudržnosti pracovních kolegů..

(Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím majitelky webových stránek Zuzany Soukupové, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na http://www.reiki-centrumpraha.cz) 8. září 2014

 

 

FacebookTwitterGoogle+

Kategorie:

Články, Ostatní