Buďte jako děti
Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského. (Matouš 18:3)První vlastnost, která člověka upoutá, když se podívá do očí dítěte, je nevinnost: jeho úžasná neschopnost lhát, mít masku či předstírat, že je něco, co není.V tom je dítě stejné jako zbytek Přírody. Pes je psem, růže růží, hvězda hvězdou, všechno je zkrátka tím, čím to je. Pouze dospělá lidská bytost je schopná být něčím a zároveň předstírat, že je něčím jiným. Když dospělí trestají dítě za to, že říká pravdu, že ukazuje, co si myslí a co cítí, dítě se tak učí přetvářce a jeho nevinnost je tatam. Brzy se připojí k nekonečně dlouhým řadám lidí, kteří bezmocně říkají: „Nevím, kdo jsem.“ Neboť tím, že tak dlouho skrývali pravdu o sobě samých před druhými, dřív nebo později ji automaticky začnou skrývat i sami před sebou. Kolik ve vás z vaší dětské nevinnosti ještě zůstalo, je ještě někdo, v jehož přítomnosti umíte být absolutně sví, tak naprosto otevření a nevinní jako děti?

Je ještě jeden, nenápadnější způsob, jak lze ztratit nevinnost dětství: když se dítě nakazí touhou se něčím stát. Pomyslete na ty davy lidí, jež se ze všech sil snaží stát se ne tím, co jim Příroda určila – hudebníky, kuchaři, mechaniky, tesaři, zahradníky, vynálezci – ale někým: stát se úspěšným, slavným, mocným; stát se něčím, co s sebou přinese nikoli tiché sebenaplnění, ale sebezbožnění, expanzi sebe sama. Díváte se na lidi, kteří ztratili svou nevinnost, protože se rozhodli nebýt sami sebou, nýbrž prosazovat se a předvádět se, dokonce i kdyby tak měli činit jen sami před sebou.

Pohlédněte na svůj každodenní život. Jsou v něm myšlenky, slova a činy neposkvrněné touhou stát se někým, i když třeba netoužíte po ničem jiném než stát se duchovně úspěšným či světcem, neznámým než sobě samému? Dítě, stejně tak jako nevinné zvíře, se odevzdává své přirozenosti a je prostě tím, čím je. Dospělí, kteří si svou nevinnost uchovali, se rovněž, tak jako děti, odevzdávají popudu Přírody a Osudu bez sebemenšího úmyslu stát se někým a oslnit ostatní; ovšem narozdíl od dětí se nespoléhají na instinkt, ale na to, že si jsou neustále vědomi všeho v sobě i okolo sebe. Toto vědomí je chrání od zla a přináší jim růst, který byl pro ně zamýšlen Přírodou, nikoli naplánován jejich ctižádostivými egy.

A zde je další způsob, kterým dospělí znehodnocují dětskou nevinnost: učí děti někoho napodobovat. Ve chvíli, kdy uděláte z dítěte kopii, uhasíte jiskru jedinečnosti, se kterou přišlo na svět, Ve chvíli, kdy se rozhodnete být jako někdo jiný, ať už je ten někdo jakkoli slavný či svatý, prodáte vlastní bytí. Pomyslete se smutkem na tu boží jiskru jedinečnosti, která ve vás někde leží, pohřbená pod vrstvami strachu. Strachu, že se vám budou vysmívat nebo že vás budou odmítat, když se odvážíte být sami sebou a odmítnete se v tom,jak se oblékáte, jak se chováte a myslíte, mechanicky přizpůsobit. Všimněte si, jak se přizpůsobujete nejen svými činy a myšlením, ale i ve svých reakcích, emocích, přístupech a hodnotách. Neodvažujete se prolomit tuto prostituci a znovu nabýt svou původní nevinnost. To je cena, kterou platíte za přijetí společností či komunitou.

Takto vstupujete do světa sehnutých a ovládaných a jste vyhnáni z království nebeského, které patří nevinnosti dětství.
Poslední a rovněž nenápadný způsob, jak ničíte svou nevinnost, je, když soutěžíte a srovnáváte se s ostatními. Tak vyměňujete svou prostotu za ambici být tak dobrý jako někdo jiný, nebo dokonce lepší. Zamyslete se nad tím: Důvodem toho, že si je dítě schopné udržet svou nevinnost a žít jako zbytek tvorstva v blaženosti království nebeského, je, že nebylo ještě vtaženo do toho, čemu my říkáme svět – do té oblasti temna obydlené dospělými, kteří netráví své životy tak, že je žijí, ale tak, že vyhledávají potlesk a obdiv; kteří nejsou blaženě sami sebou, ale neuroticky se srovnávají a soupeří, prahnouce po něčem tak prázdném jako je úspěch a sláva, přestože je mohou získat pouze za cenu porážky, ponížení a zničení svých bližních. Pokud si to dovolíte a skutečně pocítíte utrpení tohoto pekla na zemi, tu naprostou prázdnotu, kterou přináší, možná v sobě ucítíte odpor, znechucení tak silné, že setřese řetězy závislosti a klamu, které jste si kolem své duše sami ukovali, a vy se dostanete na svobodu do říše nevinnosti, kterou obývají mystikové a děti.

Z knihy Anthony de Mella „Cesta k lásce“. Vydalo nakladatelství Cesta v roce 1996. Přeložila Marcela Zelinková.

Zdroj: http://www.magazinzdravi.cz/budte-jako-deti