Budou děti znovu muset trávit život v ústavech?
Před dvěma lety byla u nás schválena novela Zákona o sociálně-právní ochraně dětí (dále SPOD), která umožnila vznik pěstounské péče na přechodnou dobu (dále PPPD). Díky tomu už by děti do tří let, které z jakéhokoliv důvodu zůstanou bez rodičů, neměly být umisťovány do ústavů, ale do přechodných pěstounských rodin, v nichž setrvají, než se vyřeší jejich situace (tj. než soud rozhodne o tom, jestli budou vráceny rodičům nebo svěřeny do péče příbuzných, osvojitelů nebo dlouhodobých pěstounů). Je dobré si uvědomit, že jsme spolu s Rumunskem byli poslední evropskou zemí, která měla ústavy určené pro takto malé děti, přestože už od šedesátých let minulého století začaly vědecké průzkumy u nás ukazovat, jak frustrující a devastující je pro děti (a zejména pro ty nejmenší), pokud nemohou od prvních dnů života navázat pevnou vazbu k jedné pečující osobě. I několik týdnů pobytu v ústavním zařízení v raném dětství může znamenat celoživotní problém s úzkostí, s vytvářením vztahů, se socializací, sebepřijetím…

Zmíněná změna zákona přinesla velké změny i do praxe ve SPOD – je skvělé, jak rychle se našel dostatek přechodných pěstounů a zejména jak rychle sociální pracovnice pochopily, že tato změna je jednoznačně k lepšímu a přes počáteční obtíže začaly skutečně opuštěné nebo odebírané děti umisťovat do přechodných pěstounských rodin. Miminka si tak od prvních dnů vytvářejí pevnou, bezpečnou vazbu a jejich mozek se může rozvíjet. Do definitivních rodin pak přecházejí spokojená, klidná, vymazlená, s pozitivním přístupem k životu. Většina přechodných pěstounů má v péči miminka, ale občas jsou k „přechodkářům“ umísťovány děti starší– tyto případy jsou obvykle náročnější, protože životní příběh takových dětí byl většinou smutný, ale zkušenosti ukazují, že i pro ně je pobyt v přechodných rodinách jednoznačně prospěšný.

Bohužel už od schválení novely o SPOD a zejména v poslední době se ozývají kritici, kteří tvrdí, že tato novela je špatná a že by měla být změněna nebo rovnou zrušena. Vadí zejména peníze, které od státu dostávají pěstouni (je to 20 000 hrubého, při 24 hodinové pracovní době to je cca 24 Kč za hodinu, a přitom nedostaneme žádné sponzorské kočárky, postýlky a spoustu dalších věcí, které dětem pořizujeme) a organizace, které se o ně starají (profesionální podpora je skutečně potřebná, protože pěstouni se mohou dostávat do těžkých situací a potřebují pomoc odborníků). Kritici většinou opomíjejí fakt, že pěstounská péče tak, jak je dnes nastavena, vychází levněji než péče v ústavech. Těžko by však vyčíslovali hodnotu následné péče, již by stát poskytl v průběhu života všem, kdo si z rané péče v ústavu odnesli tzv. speciální potřeby vyžadující odbornou a mnohdy i hmotnou podporu.

Na posledním zasedání Výboru pro sociální politiku PS (14. 1.) se ukázalo, že někteří poslanci a zejména poslankyně těmto kritikům naslouchají a jejich názory přijímají a dokonce je dovádějí do absurdních konců – navrhují zrušení přechodné pěstounské péče nebo alespoň její výrazné omezení (třeba tím, že se natolik sníží odměna pěstouna, aby všichni museli ještě chodit do práce – což je samozřejmě při péči o malé miminko nemožné). Vychvalují vysokou úroveň našich ústavů a obviňují pěstouny z „obchodování“ s dětmi.

Prosíme Vás proto o pomoc – myslíme si, že kdyby se o této problematice víc mluvilo, těžko by někdo mohl prosazovat a obhajovat kroky zpátky v této společensky důležité oblasti.

O mně

Tereza Hubáčková, vzděláním zdravotní sestra, sociální pedagožka (JABOK) a částečně bohemistka (FF UK), dlouhá léta na rodičovské dovolené a potom OSVČ – jazyková redaktorka, v současnosti pěstounka na přechodnou dobu.

Jako pěstouni na přechodnou dobu jsme s manželem zaregistrováni od května 2014 (pro úplnost je třeba dodat, že i když jsou zaregistrování oba manželé, odměnu pěstouna pobírá jen jeden z nich), naše příprava na toto povolání a zároveň náš zájem o vznikající Novelu a všechny věci s tím související začaly už v roce 2011.
V současnosti pečujeme o druhé miminko, první (holčičku) jsme předávali do osvojení koncem listopadu 2014.

Svou prací pěstounky jsem nadšená, znamená pro mě možnost využít své vzdělání a zároveň v ní vidím velký smysl – když předáváte veselé a spokojené miminko a ono díky dobře nastaveným mechanismům předávání zapadne do své nové rodiny úplně přirozeně, jako by v ní bylo odjakživa, je to obrovská radost a pocit zadostiučinění…

Tereza Hubáčková
telefon: 777 647 313
mail: majerova.tereza@gmail.com.cz>,

 

FacebookTwitterGoogle+