Božská vlastnost a peníze
Včera jsem se tu (na www.sofie-dawa.cz, pozn. aut.) drásala skutečností, že ve svých téměř 53 letech nejsem schopna realizovat samu sebe v rámci společnosti, a proto možná zajdu hlady, protože si prostě nebudu schopna vydělat na živobytí.

A dnes jsem dostala co proto…

Jak můžu realizovat samu sebe mezi druhými, když stále ještě někde v největší hloubce mne existují myšlenkově emoční struktury, které odmítají realizovat samu sebe v rámci sebe samé.

Co to znamená v normální lidské řeči? Prostě a jednoduše – stále se nemám ráda skrz naskrz. I s faktem, že „jsem pro druhé k ničemu, nepotřebná, nikdo mě nechce, nikomu nepřipadám inspirativní do té míry, aby to nějakým můj fyzický život podporujícím způsobem „ocenil“. Respektive, i když se už tací najdou, je mi to zatím v materiálu k ničemu. Opět polopatě řečeno – můj finanční účet je nulový. 

Peníze nejsou nic jiného než hmotným vyjádřením vlastní vnitřní síly. Takové, kterou i ostatní „cítí“ na jakési úrovni jako přínosnou i pro ně. A proto jsou ochotni za ni „zaplatit“. Neboli – dát za ni část své vlastní „síly“ – peněz. Co naplat – peníze prostě jsou „místní“ (pozemskou) hybnou silou. Dříve se vedl výměnný obchod: služba za službu, produkt za produkt. Ty umíš to, co já ne, a já to potřebuju. Já zase umím něco, co tobě schází – tak si to vyměníme. 

Časem s rostoucím rozvojem dovedností i poznatků už nebylo možné využívat jednoduchou směnu, bylo třeba najít „univerzálního představitele hodnoty“. Sůl, zlato, peníze.

 

Takže ve výsledku dnes jsou peníze univerzálním představitelem naší VLASTNÍ  SÍLY a HODNOTY, chápejte – hodnoty sama sebe. Protože my, naše tělo pod větším či menším vedením ducha (podle toho, do jaké míry mu toto vedení vůbec umožníme), tvoříme, pracujeme a výsledky poskytujeme druhým. Pokud jsou pro ně žádoucí, dají nám za ně odpovídající „hodnotu“ zpátky ve formě fyzických peněz. Což umožní našemu fyzickému tělu přežít.

Teď jsem to velmi zjednodušila. Samozřejmě všechno kolem peněz je daleko složitější. Ale zase ne až tak nepochopitelné. 

Proč tedy někteří, které lidově nenazveme jinak než vyloženě „parchanti“, mají peněz jak šlupek, a lidé „ctnostní a dobří“ sotva tak k přežití. Znamená to, že parchantství je hodnota, o níž všichni ostatní stojí, a proto jim cpou prachy horem dolem? Určitě ne.

Peníze jsou univerzálním vyjádřením nejen hodnoty, ale i MOCI. Má-li někdo ne příliš obdivuhodných charakterových vlastností velké jmění, je to jenom proto, že disponuje velkou osobní mocí, určitou větší vnitřní silou, kterou umně dovede manipulovat druhými. A oni, jako ovce, mu prostě ty prachy strkají – rádi, neradi, vědomě i nevědomě. 

Rádi a vědomě – když naletěli a uvěřili něčemu, čemu věřit chtějí, ať se to týká čehokoli; když dostávají, co chtějí, i když hodnota koupeného je diskutabilní. Neradi – když jsou okradeni, podvedeni. Nevědomě, když se nechají okrádat, aniž o tom vědí. Praktických způsobů uvedených možností je nekonečně… Vždyť to známe všichni.

V tomto případě jsou peníze – jako ostatně úplně všechno tady – vyučovací pomůckou. Pro obě strany. Jedna později ponese následky zneužití své osobní síly k prostému osobnímu materiálnímu obohacení, nebo bude muset poznat, že peníze jako takové jim samy o sobě lásku a klid v duši nepřinesou; nebo oboje dohromady. Druhá si bude klást otázku, jak je možné, že jsem „dobrý“ a přesto mám v kasičce prd. Bude si muset uvědomit, že si pod pojmem být „dobrý“ vytvořila zcela mylný a nefunkční obsah.

A obě strany budou jednou donuceny přijít na to, co za těmi penězi vlastně vězí v největší hloubce.

Dojdou pak možná ke stejnému překvapivému závěru jako já. Peníze jsou zde představitelem „nejvyšší božské vlastnosti“. Peníze jsou – jako všechno ostatní – vyjádřením Boha jako naší podstaty v materiálu.

A hned tedy další otázka, která mě napadla: Jestliže peníze vládnou světu a jsou zároveň božskou vlastností, CO je tedy tou nejvyšší božskou vlastností, která se manifestuje absolutně prioritně. Která je tak prvotní, že pojme, doslova zhltne(!) všechno ostatní.

Světe, DIV SE! Budu možná za trapnou… – ale je to zase ta zklišovatělá láska. Nejobyčejnější slovo – stejně jako peníze – a stejně tak ve svém obsahu hluboce nepochopené, jako ony.

Láska ve smyslu přijetí naprosto všeho, co je. Za peníze si můžeme koupit téměř všechno. V dnešní době do určité míry dokonce i zdraví. Ale protože peníze jsou „materiál“, jsou stále jen fyzickým vyjádřením lásky, nemůžeme si za ně koupit samotnou lásku. Ona je totiž duchovní kvalitou – počátkem a koncem všeho, co je; bez ní by NIC neexistovalo. A zároveň v ní zase všechno mizí. Neustálá změna, nekonečný život a smrt, vznikání a zanikání. Láska objímá a drží pohromadě oboje, láska umožňuje pohyb, dynamiku, růst, vývoj. Láska je nejmocnější SÍLA duchovní, peníze jsou nejmocnější síla materiální. Peníze jsou materiálním vyjádřením duchovní síly – lásky, se kterou se učíme zacházet na všech úrovních.

Takže když se zase vrátím k začátku této mé úvahy sama nad sebou, je jasné, proč mi chybí peníze. Protože dosud jsem nerealizovala v sobě v dostatečné – pro moje individuální vědomí v těle nutně rozsáhlé a požadované – míře onu nejvyšší božskou vlastnost a sílu: lásku, neboli přijetí úplně všeho, čím jsem (i to, co bych raději „nebyla a neměla“) i nejsem (musím přijmout i to, že něco nemám a něčím nejsem, ale chtěla bych to mít, tím být :-D) ve své momentální bytosti.

Až teprve dnes mi přišlo poselství: „Máš schopnost, která je hodnotná; víš už o ní; ale dosud jsi jí ještě nepřiložila takovou úctu a váhu v sobě, která jí náleží; dosud sis naplno neuvědomila, že právě ONA je tvou nejvyšší kvalitou, která má šanci být přijímána a oceňována i druhými – protože oni VŠICHNI ji v sobě mají také, ale stejně jako ty si ji neuvědomují. Ba co víc, oni se jí – stejně jako ty – doslova děsí a v mnohém krutě odmítají. Ale co naplat. Jsou jí a nemohou jí nebýt. Takže vždycky se k ní nakonec budou muset vrátit, chtějí-li se vrátit sami k sobě. Jenom budou muset překonat stejný strach, jako ty sama v sobě na své cestě. Je to schopnost lásky; schopnost přijetí všeho, co je. To je nejvyšší lék a nejvyšší svoboda, nejvyšší hodnota a síla. Jediný lék, jediná svoboda a nejmocnější síla, kterou individualizované vědomí – bytost má.“

Jarmila Faltýnková

www.sofie-dawa.cz

 

Zdroj všech obrázků: pixabay.com

 

 

 

FacebookTwitterGoogle+