BÍLÝ RYTÍŘ
(úryvek z knihy „ZASVĚCENÍ VE VELKÉ PYRAMIDĚ“  Earlyne Chaney, přeložila: Mgr. Miroslava Šáchová)

… Jak se mé smysly vracely a zaostřovaly se, opět jsem slyšela jeho hlas volající mne zpět do povědomí o jeho přítomnosti. Nyní stála přede mnou, nádherná bytost se třpytem bílých plamenů kolem jeho hlavy. Když jsem se na něj dívala, jeho modré brnění se pomalu měnilo na bílý oblek, jenž se zdál být integrální částí jeho samého. Jeho chodidla byla okřídlená s licími kruhy modrého ohně. Kolem jeho krku visel zlatý Ankh s krystalem uprostřed, jenž svítil něžnou září bílého světla.

Jak se mé zmatení vyjasňovalo, pohnula jsem se dopředu a chtěla pokleknout před jeho nádherou, ale jeho natažené ruce tomu zabránily. Držel mne pevně a na jediný krátký okamžik zašeptal: „Čekáme tě, abychom tě přivítali v božském chrámu nahoře – nebeské sídlo duše.“ Váhala jsem a on pokračoval:

„Dlouhá léta tvého hledání vědění je tvým pasem přes tyto vyšší portály. Tvé neustálé dosahování světla neprošlo nepovšimnuté Vševidoucím  Okem, jenž se zde dívá  – Oko, které nikdy nespí.“

I v tomto okamžiku sladkého znovu-spojení, zůstával stále mým Učitelem, mým průvodcem.

Jeho silná ruka pevně uchopila mou, aby mne vedla kupředu a vzhůru, ohlédla jsem se zpět na mé tělo klidně ležící v sarkofágu – ubohý obal mé bytosti. Mezi mnou a stinným fyzickým tělem dole v sarkofágu byl natažena tenká, stříbrně fosforeskující nit éterického světla.

Mé očištěné vnímání, ještě oslněné oslepující září Čistého Světla a naplněné úctou blízkostí Bílého Rytíře, rozpoznalo skrytou lásku, trůn, k němuž jsme se nyní blížili. Já, ne jako cizinec, ale jako princezna vracející se k nejvyšším poctě božského dvora. A zde před trůnem, v celé její slávě a záři, stála nesrovnatelná Královna – čekající…

Nás obklopující nezměrný prostor byl náhle naplněn řadou po řadě očištěných duší, vyzývající mě přiblížit se zářící bohyni Isis. Její dlaně se natáhly dopředu, aby mne přivítaly do vyšších rovin. „Já Jsem Pravda,“ říkala svá slova přivítání. Když se její božské prsty dotýkaly mého čela, hlubiny mystérií odhalily největší tajemné hloubky.

Kolem její majestátní postavy, jakoby se vznášela mávající průsvitná zlatá křídla, pulzující kolem její hlavy a ramen. Uvědomila jsem si, že to vůbec nebyla křídla, ale vyzařující vlny éterické energie, mocné generátory síly. Ze špiček „křídel“ právě vypadalo, že lítaly záblesky Bílého Světla. Její celá forma vyzařovala zlatý odstín.

Bylo zde ještě jedno tajemství, jemuž se musím naučit, řekla, před tím než se mohu stát Mistrem nejvyššího mystéria. Smrt a soud nebyly jedinými mystérii, jež měla být odhaleny, když se oko víry stalo Okem pravého vidění. Ještě další tajemství musí být naučeno před tím, než může Melchisedech projít Bránou Věčného Úsvitu.

Dáma Světla pak rozvinula Svitek, z něhož jsem si měla osvojit modlitbu a heslo „pro jídlo a pití sídlících v Domě.“ Toto byl „spis, jenž prokazuje dokonalost“, na kterou se můžou dívat jen Melchizedekové. Její božský dotyk mne posilnil a připravil na cestu přede mnou – neboť ještě jednou musí Hlubiny zaznít a musí se projít  Svatými Místy, předtím, než nový Melchizedek může dosáhnout Mistrovství a navždy vlastnit heslo k Bráně Věčného Světla…

Více informací o knize ZASVĚCENÍ VE VELKÉ PYRAMIDĚ viz rubrika „KNIHY

(Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím majitelky těchto webových stránek Zuzany Soukupové  a autorky překladu knihy ZASVĚCENÍ VE VELKÉ PYRAMIDĚ, Mgr. Miroslavy Soukupové,  je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na http://www.reiki-centrumpraha.cz) 11. 2. 2016

 

 

FacebookTwitterGoogle+