BIBLE – STARÝ ZÁKON

Starý zákon je součástí Bible, která je chápána jako posvátná kniha, někdy dokonce doslova. Bibli údajně napsalo více než 40 autorů, více než 19 různých profesí a po dobu cca 1600 let. Bible představuje od samého počátku velmi seriózní historický pramen událostí v prostoru dnešního Blízkého a Středního východu.

Bible se skládá ze dvou částí, které křesťané nazývají Starý zákon a Nový zákon. Toto pojmenování a rozdělení vzniklo až teprve tehdy, když si církev vytvořila svou sbírku posvátných knih, obsahující evangelia, skutky apoštolské, epištoly, zjevení. Prvotní apoštolská církev se přidržovala posvátných knih židovstva, v nichž nacházela přísliby o příchodu mesiáše, kterého vyznávala v Ježíši Kristu. Proto se nevzdávala židovského kánonu, i když si pořídila svůj vlastní posvátný text.

Židé svou sbírku posvátných knih neoznačují přirozeně jako Starý zákon, nýbrž jej nazývají Tenak, skládající se ze tří části, česky řečeno Zákon – Proroci – Spisy.

Cituji z Bible: „Zatímco v Novém zákoně známe aspoň u některých spisů jejich autora, jsou starozákonní knihy téměř napořád anonymní. Do jisté míry to platí i o knihách prorockých, které jsou především sbírkami příbuzných výroků, které se časem připojily k jádru pocházejícímu od některého známého proroka. Jména uváděná v titulu knihy nejsou míněna jako autorské podpisy, nýbrž jako nadpisy charakterizující ráz a obsah knihy.“

Už z tohoto vyjádření lze usuzovat na velkou volnost použitých sdělení a informací.

 

Každý křesťan, který se seznámil se Starým zákonem a s Novým zákonem poznává, že je velký rozdíl mezi Bohem – Hospodinem ze Starého zákona a Bohem Otcem z Nového zákona. Nastal čas, aby mohlo být ledacos poodhaleno.

 

Z hlediska křesťanství se ke Starému zákonu vážou především dvě zásadní otázky:

1. Je Hospodin tím Bohem, kterého Ježíš nazýval Otcem?

2. Jsou všechny části textu důležité i pro křesťanské církve?

 

Vše, co se na planetě Zemi stalo, je zapsáno ve vědomí planety Země, nic nemůže být skryto. Mám tu Boží milost, že dostávám kódy pravdy na mé otázky. Tyto kódy pravdy jsou nezaměnitelné. Proto mohu na základě přečteného a mé intuice, spíše vedení ze Světla, učinit i poznání, která v žádných historických textech nebyla zapsána nebo dochována.

Každý věřící v Boha cítí nebo věří nebo ví, že Bůh Otec je milující, všemohoucí, vševědoucí, všudypřítomný. Jenomže po přečtení Starého zákona má člověk najednou i jinou představu. Starozákonní Bůh – Hospodin, jenž byl v Ježíšově době hlavním vládnoucím Bohem v judaismu, byla i hrozivá, mstivá a nevraživá bytost. Zdá se, že se vyžíval v různých obětech a obětinách zvířat, v zabíjení prvorozených dětí. Byl to žárlivý Bůh, neustále něco vyžadující. Vybíral si mezi obyvateli ty národy, kterým pomáhal a nabádal i k válkám v jeho jménu. Podle Starého zákona platilo rčení „oko za oko, zub za zub“. Trestem za porušení Božích přikázání bylo i ukamenování. To ale souviselo, a ještě souvisí, s tím, že si lidstvo vytvořilo postupně svou lidskou představu o Bohu a vtisklo ji do podoby posvátné knihy. Něco z toho souvisí i s tím, že ve Starém zákoně vystupuje především Hospodin – Jehova, který nebyl a není Bohem Otcem. Obraz skutečného Boha – Otce přinesl na planetu Zemi až Ježíš Kristus. Z Bible byly vymazány celé knihy a jiné byly vhodně upraveny. Lidé se cítili odděleni od Boha a jednotlivá náboženství je v tom utvrzovala.

 

Na prvou otázku nalézneme odpověď v mém textu „Nefilim, Elohím, Jahve a Jahwe – stručná historie příchodu mimozemšťanů na planetu Zemi“. Zde jen stručně uvádím výsledek toho, co mi bylo umožněno poznat. Jahve i Jahwe byly bytosti – astronauté – mimozemšťané ze dvou různých planet. Jahve pocházel z planety Empharis Elohíma, a se svou družinou Elohímů vedl záchranou akci obyvatel planety Faethón před její zkázou. Tito obyvatelé byli rozvezeni dle své duchovní úrovně na jiné planety, a jejich část tedy i na planetu Zemi. Dnes je označujeme jako Hebrejce.

 

Moje poznání:Především je nutné si uvědomit, že Jahve je titul božství bytosti s hmotným tělem. Je to láskyplná bytost, pocházející z Božství.

Obdobně Jahwe je titul příslušející hmotné bytosti, která usiluje o božství, ale na magickém podkladě. To už není ale zdaleka láskyplná bytost. V obou případech se ale jedná o mimozemšťany – astronauty.

Vzhledem k tomu, že se jedná v obou případech o smrtelné bytosti, je jejich časová působnost dána průměrně 250 lety. Proto v rámci většího časového rozpětí se jedná vždy o jiné bytosti, ale se stejným titulem, což vypadá jako by se jednalo stále o tutéž bytost.

Zde uvedený Jahve je hmotná bytost pocházející z Božství, žijící na planetě Empharis Elohíma. V době zániku planety Faethón, před 9 tis. lety před Kr., byl Jahve velitelem záchranné akce, která rozvezla zachráněné bytosti podle své duchovní úrovně na různé planety, včetně planety Země. Obyvatelé Faethónu byli Hebrejci – židé.

Jahve se svou družinou hmotných bytostí – Elohímů se starali o tyto Hebrejce do roků 2300-2200 př. Kr. Pak byla jejich činnost ukončena. Protože se jednalo o dobu několika tisíc let, jednalo se také o celou řadu těchto láskyplných bytostí z Božství – Jahveů.

Jahve je také „otcem“ Ježíše. (Tento Jahve ze stejné planety není totožný s Jahvem, který zachraňoval obyvatelé z Faethónu.) Hmotné tělo patřilo, v době oplodnění matky Marie, Jahvemu, ale v jeho těle se nacházel duch archanděla Gabriela. Takže, přesněji řečeno, je Ježíšovým otcem archanděl Gabriel, protože duch je určující pro trojjedinou bytost. Ježíšova matka Marie byla inkarnovaná manželka Jahveho. To umožnilo, aby mohl Ježíš získat dokonalou DNA.

Jahveho láskyplná mise vedla ke ztotožnění Jahveho s Bohem Stvořitelem. Ale tento Jahve se nevydával nikdy za Boha Stvořitele. Hospodin není totožná bytost s Bohem Otcem!

Ukončení mise Elohímů v čele s Jahvem využila pro sebe a pro své cíle bytost, která má titul Jahwe. Tento Jahwe jako hmotná bytost se vydával za Boha a Stvořitele. Protože nebyl láskyplnou bytostí, projevoval se tak, jak je to popsáno v bibli. Měl moc, schopnosti, směs lásky a nenávisti, a proto je zneužíval. V bibli je Jahwe pojmenován jako Hospodin, anglicky Lord.

Více o Jahvem a jeho misi, a Jahwem je uvedeno v textu: Nefilím, Elohím, Jahve a Jahwe na mém webu

http://duchovnipoznatky.webnode.cz.

 

Po ukončení této mise Elohímů se záhy objevil na planetě Zemi další astronaut – mimozemšťan, tentokrát z planety Cyrus, který se vydával za Jahveho, ale správně to byl Jahwe. Jahwe byl vzdálený potomek vládce Jantaru, který ve své době začal nenávidět planetu Zemi, a to byla motivace pro jeho činnost na Zemi. Jahwe si chtěl podmanit Hebrejce tím, že se chtěl stát jejich Bohem, a tak se choval přibližně tak, jak to je popsáno ve Starém zákoně. Své znalosti a zkušenosti ze života na jiné planetě se snažil aplikovat na Hebrejce a území, které jim vybral. Pocházel z technicky velmi vyspělé planety Cyrus, kde ale duchovnost pokulhávala za vyspělostí technickou. Na tuto planetu byli také přeneseni někteří obyvatelé Jantaru v době jeho zkázy. Protože se jednalo v případě Jahweho o bytost smrtelnou, vystřídalo se na Zemi do nar. Ježíše Krista celkem osm bytostí Jahweů. Proto zde byly vždy delší přestávky v jejich působení a stavy velkého hněvu a vyhrůžek po každém novém Jahweho „návratu“ na Zemi.

 

Jahwe je velmi vzdálený potomek bývalého vládce Jantaru – Marsu. Poučení o jeho činnosti je popsáno v knihách (3).

V dávné minulosti byl na planetě Jantar nejvyšším vládcem – bohem Jahve, kterému byla svěřena péče i o jiné planety, mezi nimi byla i naše planeta Země. Obě planety udržovaly přátelské kontakty až do doby, kdy došlo ke zkoušce, která souvisela s jejich duchovním postupem.

Vše začalo na planetě Jantar, na které žili tzv. „zlatí netopýři“. Byli pokročilou civilizací, která obývala tuto planetu. Jantarané, kteří byli na vrcholu duchovní hierarchie planety, měli schopnost létat ve vesmíru pouze do určitých vzdáleností. Jejich energetické vyzařování bylo zlaté, proto byli nazýváni „zlatými netopýry“. Posvátným kamenem byl jantar a ve znaku nesli zlatého netopýra.

Tuto schopnost měli pouze jejich duchovní vůdcové a vládci. Každý z jantaranů se jim toužil podobat. Během času dokázali vyrobit zvláštní kombinézu, která umožňovala lety do vesmíru. Jantarané se proto začali zaměřovat na rozvoj techniky. Jejich vibrace hrubly a tak docházelo i ke střetům s návštěvníky i z jiných planet.

Původně byli mírumilovní, ale hierarchie obyvatel byla silně vyhraněná. Dlouho žili pokojně, pokud je nezačali navštěvovat astronauté z jiných planet. Na základě několika střetů s agresivními a proradnými obyvateli jiných planet ztratili důvěru v cizí civilizace.

Jantarany navštěvovali astronauté také z planety Země. (Taková vyspělá civilizace byla i na Zemi, na ostrově – zemi Mu, před více jak 340 tis. lety př. Kr.) K vyvrcholení těchto nešťastných setkání došlo při návštěvě našich astronautů v této části vesmíru, kdy mělo dojít, ve strachu z možného napadení, omylem k zabití dítěte královské rodiny, vládce Jantaru. Tímto vládcem byla bytost, která si později dala titul Jahwe.

 

Tak jako na jiných planetách té doby i na Jantaru se obyvatelstvo postupně rozdělilo na dvě skupiny.

Ideálem jedné skupiny bylo dosáhnout vrcholu svého vývoje ve hmotném světě. Duchovními cíli opovrhovali, protože bylo nemožné pro jejich připoutanost ke hmotě, aby jich dosáhli. Začali si říkat Belialové. Jejich jemné vibrace se zpomalovaly a zářivá energie temněla.

Druhá skupina byli ti, kteří šli po cestě lásky dál, a kteří se postupně přeměnili v zářivé draky, protože jejich energie se stále zjemňovala, vibrace se zrychlovaly. Vyznávali jediného boha – jeho zářivou tvář plnou lásky. Nazývali ho Zářivou tváří.

Vyznavači Zářivé tváře, kteří hlásali cestu nenásilí, neměli proti agresivním Belialům skoro žádné šance, že se ubrání. Jejich války vyvedly z rovnováhy mnoho planet. Vlivem Belialů byl zničen život na planetě Marsu a tato planeta byla málem eliminována.

Jantarané věnovali vše na výzkum zbraní a vědeckých vynálezů, které by jim v těchto snahách pomohly. Vytvořila se nová ideologie, která se svým elitářstvím velmi podobala fašismu. Rasa Jantaranů byla podle nich nadřazena všem obyvatelům ve vesmíru. Rusé vlasy a světlé oči byly důležitými znaky této rasy. Agresivita Jantaranů stále rostla. Z okupovaných planet byly vytvořeny důležité strategické body pro vojenské operace. Vynalezli i psychotronické zbraně, kterými postupně ovládli myšlení a cítění obyvatel planety, která se stala cílem jejich útoku. Vytvořili elitní bojovníky a ty povyšovali na úroveň svatých dětí a takto je i uctívali.

Spravedliví Jantarané, kteří nesouhlasili s těmito výboji, byli tvrdě potlačováni. Tak se stalo, že Jantarané přinesli války a disharmonii této planetě. Povýšili se na božskou rasu a žádali oběti. Vznikl kult krvavých obětí. Pravé svaté děti se na těchto planetách reinkarnovaly a přinášely útěchu učením lásky, které hlásaly. Často byly mučeny a popravovány. Jak dopadl útok na planetu Zemi, kterou chtěli zničit, všichni víme. Jejich vlastní planeta byla zničena. Nyní se museli i oni reinkarnovat na planetě Zemi a poznat blíže jejich myšlení, cítění a způsob života. Jejich karmické dluhy s pozemšťany se začaly soužitím v některých případech komplikovat, ale většinou na základě pochopení eliminovat.

Vládce Jantaru usiloval opětovně o titul božství, který nese název Jahve. Marně o tento titul usiloval. Vytvořil si sám protititul Jahwe, který je platný v temných sférách magie. Svými magickými praktikami zasáhl do vývoje mnoha bytostí a narušil tak rovnováhu a harmonii mužského i ženského principu. Podsunul jim pocit nadřazenosti a tak způsobil, že se tato nerovnováha projevovala karmickými střety, které nejčastěji vyústily ve války.

Bohužel, genetickými pokusy Jantaranů bylo zakódováno mnoho duševních chorob, s kterými nyní zápasí lidstvo naší planety. Jantarané potřebovali tvrdé a líté bojovníky. Ty získali pokusy, kdy bylo zneužito démonů a běsů pro tento účel. Rasa pozemšťanů a Jantaranů se smísila, a tak těmito chorobami nyní trpí i pozemšťané.

Když zemřelo svaté dítě Jantaranů a rodina překonala první otřes z jeho smrti, naplnilo se jejich srdce touhou po pomstě. Shromáždili se, aby promysleli trest těch, kteří zavinili jeho smrt. Nejvyšší agregor planety požadoval trest smrti pro viníka. To však neuspokojilo jejich touhu po pomstě. Jednoho dne svolal otec a matka svatého dítěte všechny poddané a vrhli strašlivou kletbu proti planetě Zemi a rodu jejich svatých dětí. Prokleli je v tom smyslu, že je nikdo nikdy nepozná, když budou plnit svůj svatý úkol. Prokleli je v tom smyslu, že budou pro pravdu a osvícení, které hlásají, vždy umučeni a zabiti. Třetí kletba způsobila, že učení lásky bylo pro lid této planety těžko pochopitelné a proto bylo tak často deformované. Proto se ve jménu lásky také válčilo a vraždilo. Čtvrtá kletba určila,že Mesiáš bude vždy zrazen. Pátá kletba způsobila, že ve jménu tohoto učení budou vedeny války. Šestá kletba stanovila, že žízeň a touha po tomto učení bude neuhasitelná. Sedmá kletba určila, že těsně před dosažením duchovního cíle, bude tento cíl zakryt nedůvěrou a malověrností. Jakmile byly tyto kletby vysloveny, zhmotnily se v podobě temného, rovnoramenného kříže na planetě Zemi.

Tímto nepřátelským aktem byla míra porušování vesmírných zákonů dovršena. Jejich kletby se obrátily proti nim a jejich planetě. Otiskly se v podobě temného „T“ do jejich planety. Je to podoba kříže, který svou silou vede viníky k sebezničení.

Když se opět shromáždili, aby pokračovali ve vedení kleteb, vyslovili osmou kletbu, která měla zasáhnout planetu Zemi a její obyvatele na stromě života a ohrozit jejich duchovní i hmotný vývoj přímo v podstatě. Byla to kletba, která měla zničit celou planetu i s jejich obyvateli. Jakmile byla tato osmá kletba vyslovena, vír strašlivé negativity a zneužitých živlů zasáhl je i jejich vlastní planetu Jantar. Nyní se tato planeta, která se stala mrtvou planetou, nazývá Mars.

Trpěly však obě strany, protože pro uskutečnění pomsty bylo nutné se inkarnovat na naší planetě Zemi a pro poučení se museli ti z pozemšťanů, kteří zavinili tento střet, inkarnovat na Jantaru. Došlo tedy k dělení hlavních aktérů, aby poznali myšlení a cítění svých protivníků a naučili se je chápat. Velmi dlouho byli nepoučitelní a zaslepení. Tím se stalo, že „Děti noci“ přinesly naší planetě upírství a současně byly nuceny přijmout karmu planety Země a jejích obyvatel. Jejich karmické dluhy rostly.

Tím, že jsme opláceli zlo zlem, jsme se stále více s nimi karmicky vázali.Byl to odvěký souboj vyrovnaných magických sil, který způsobil později zkázu Atlantidy, ale podobné katastrofy se odehrávaly i na Jantaru. Tento souboj však nepřinášel jenom zkázu, ale i trpké ponaučení o nesmyslnosti válek.

Jakmile se Jantarané sjednotili ve své nenávisti a začali okupovat blízké planety za účelem strategie útoku proti planetě Zemi a napadli i ji, svaté děti opustily Jantar a s nimi odešla urozenost a moc Jantaru. Vládnoucí kasta byla oslabena a snažila se nahradit svaté děti vlastními, které by však pomáhaly zničit nenáviděnou planetu i s jejich obyvateli.

Rada nejvyšších rozhodla, že marťané se pro ponaučení reinkarnují na planetě Zemi, aby se naučili chápat pozemšťany. Jedině tak se mohou osvobodit od předsudků, které jim byly podsunuty temnými stvořiteli v podobě Belialů. Budou od své karmy osvobozeni teprve tehdy, až pochopí myšlení a cítění pozemšťanů a naučí se je milovat. Ti nesmiřitelní, kteří toužili po pomstě až do sebezničení, byli na základě rovnosti přitaženi na planetu Uri, která se nazývá planetou ještěrů. Pokud je hnala jejich nenávist dál, přeměnili se v temné draky. Velmi brzy pochopili, že jejich dravost je cestou ke zkáze a vyhynutí jejich druhu. Jsou masožraví a jejich dravost je vede k tomu, aby napadali další osídlené planety. Jsou hrozbou celého vesmíru.

Před úplnou zkázou Jantaru byla část obyvatel rozvezena podle své duchovní úrovně na různé planety v naší galaxii. Více než 90 tisíc jantaranů bylo převezeno na planetu Zemi. Jahwe a mnoho dalších jantaranů byli přemístění na planetu Cyrus a Uri. I z této planety sledovali vývoj na planetě Zemi. Věděli o záchraně bytostí z Faethónu, které také znali z doby intenzivních styků mezi obyvateli různých planet. Po ukončení mise elohímů v čele s Jahvem se Jahwe rozhodl, že bude pokračovat v jejich činnosti, ale už to nebylo na láskyplné úrovni, nýbrž na magické úrovni.

Ve své činnosti na planetě Zemi se řídil jednak požadavky hygienickými, které byly pro tuto dobu a styl života důležité, jednak pravidly a zvyklostmi, které platily také na jeho domovské planetě Cyrus. Jahwe byl popisován v bibli jako Jahve a Hebrejci se domnívali, že se jedná o stejného Boha, který jim pomáhal při implementaci na Zemi od prvopočátku jejich příchodu. Protože se jednalo o astronauta z planety Cyrus, byl tento Jahwe reinkarnovaná bytost původního vládce Jantaru a postupně za cca 1600 let činnosti se na zemi vystřídalo 8 bytostí. Jejich činnost byla na planetě Zemi ukončena 300 let před Kr.

 

Zde přináším obrázek bytosti z časopisu Záhady života 8/2014. Mám potvrzeno, že toto vyobrazení odpovídá tomu, jak vypadali mimozemšťané z planety Cyrus, tedy také Jahwe.

 

 

 

 

Zde přináším obrázek bytosti z časopisu Záhady života 8/2014. Mám potvrzeno, že toto vyobrazení odpovídá tomu, jak vypadali mimozemšťané z planety Cyrus, tedy také Jahwe.

 

Jahwe ve svém poslání selhal pro nedostatek lásky a soucitu. Selhal na základě sobectví, pýchy a připoutaností. Tak došlo k jeho mravnímu pádu. Mnoho bytostí zavedl. Hořkost jejich pádu cítí mnoho bytostí dodnes a nemohou se s tím smířit. Tato hořkost bez soucitu a lásky je přivedla na cestu sebezničení.

 

Závěr: Křesťanský Bůh Otec není Jahve, Jehova, Jahwe, Hospodin, jak je nazýván!! To je odpověď na mou prvou otázku.

 

Jaký to má význam pro Hebrejce a lidstvo?

 

Přibližně 2300 let nemají Hebrejci žádnou odezvu na své prosby a modlitby. Je to způsobeno tím, že tato mise Jahweho a ostatních bytostí z planety Cyrus byla z nějakého důvodu skončena a lidstvo už není navštěvováno několik tisíc let zjevnými astronauty ani z jiných planet (Sirius, Orion, Plejády, Cyrus, Uri).

 

Hebrejci –Židé museli snášet v průběhu působení Jahweho mnoho negativity a násilí, které bylo posvěceno Jahwem, nebo tak činili v jeho jménu, protože byli přesvědčení, že si to Jahwe přeje. To je předmětem karem jednotlivců, lidských skupin i národů. Mnozí Židé přesto dokázali svým myšlením a jednáním vybudit svou lásku k Jahwemu. Pokud tato láska byla vybuzena strachem, nešlo o láskyplnou energii. A neměla potřebný účinek. Pokud to byla láska vycházející ze srdce, pak to byla láskyplná energie, která šla přímo k Bohu Stvořiteli.

V dějinách Hebrejců je celá řada Mistrů a Proroků, kteří pocházeli od Boha Stvořitele a působili na vědomí Hebrejců a ti se podle toho také tak chovali a cítili. Přivedlo to mnoho lidí ke hledání Stvořitele. Pravda je, že cokoli lidé vytvoří svým myšlením a jednáním, aby našli cestu k Bohu v jakékoli kultuře, to Bůh vidí jako vhodnou cestu, protože Boží láska se nestará o to, jakou cestou přijdeme „domů“.

 

 

V knihách „Hovory s Bohem“ a dalších knihách stejného autora Bůh zdůrazňuje, že nezáleží na tom, jaké jméno má Bůh, ve kterého věříme, ale záleží jen na tom, jací jsme. V podstatě se to dá shrnout do několika vět, protože základním atributem celého Stvoření je láska a soucit. Proto bychom měli milovat Boha svého a bližního svého jako sebe samého. Měli bychom být navzájem soucitní a pomáhat si všude tam, kde je to potřeba a možné. Protože všichni jsme jedno, jsme součástí jednoho celku, který má jméno Bůh a také Život. Cokoliv děláme pro druhé, děláme také pro sebe. To jsou pohledy na naše bytí skrze Novou duchovnost. Také mějme na paměti, že jsme trojjediné bytosti, že existuje reinkarnace a důsledky v podobě našich karem.

 

Bůh v knihách „Hovory s Bohem“ několikrát zdůrazňuje, že je vůči nám lidem pouze jako pozorovatel, že do dění na planetě Zemi nezasahuje, pokud by to mělo být v rozporu se svobodnou vůlí, kterou nám dal. Proto jednání Hospodina ve Starém zákonu je v naprostém rozporu s tím jak se projevuje Bůh Otec. Nejlépe je to popsáno ve všech knihách N.D.Walsche, který vedl hovory s Bohem a zapsal to do více jak deseti knih. Každý z nás má svůj vnitřní kompas, aby mohl poznat pravdu.

 

Za tím účelem jsem poprosil, skrze Boha Otce a mé Vyšší Já, o sdělení, co je ve Starém zákoně důležité pro křesťanské církve, a co bylo inspirováno Bohem Otcem, jako zdrojem Božího vědomí.

 

Z hlediska historického popisu událostí se jedná o knihy: Jozue, Rút, První Samuelova, Druhá Samuelova, Druhá Makabejská, Píseň písní.

Z hlediska proroků, kteří byli inspirování Bohem, a poslání na planetu Zemi s duchovním úkolem, se jedná o proroky či knihy jménem: Ezdráš, Kazatel, Jonáš, Micheáš, Nahum, Abakuk, Sofonjáš, Ageus, Sírachovec, Báruk, Přídavky k Danielovi – Zuzana.

 

Všechny ostatní části Starého zákona, pochází z jiných zdrojů a souvisí spíše s Jahwem – s jeho činností a projevem, a s jeho chápáním v myslích jeho věřících.

 

To jsou odpovědi na mou druhou otázku.

 

***

 

Literatura:

 

(1) – Bible – Česká biblická společnost 1996

(2) – N.D. Walsch „Hovory s Bohem I-III“, „Bůh, na kterého čekáme“, „Nová proroctví“

(3) – Knihy Heleny Šeblové: údaje byly sdělovány v období let 1992-2007 (celý text knih na http://www.bozilaska.cz)

  1. díl Poselství – Truhlice pokladů 1. až 3. část
  2. díl Poselství – Truhlice pokladů 4. až 5. část
  3. díl Poselství – Truhlice pokladů 6. až 7. část
  4. díl Cesta – Platinová kniha
  5. díl Pochodeň pravdy – Vstupte do Hádovy brány, Hekaté letí na nebesích, Bohové jdou v zástupu
  6. díl Chrám věků – Zrcadlo světa, Stvořitelé
  7. díl Vesmírná jednota lásky – Živly, Zpěv lásky, Bílý Kužel

 

(4) – Můj text „Nefilim, Elohím, Jahve a Jahwe – stručná historie příchodu mimozemšťanů na planetu Zemi“ „Bůh, Ježíš, Boží trojice, lidská trojjedinost“, „Shrnutí poučení o mysli, podvědomí, vědomí, nadvědomí, egu, karmě, DNA“, Bůh, na kterého čekáme“, „Nová proroctví“, vše lze najít na mém webu http://duchovnipoznatky.webnode.cz.

 

Výňatky z knih N.D.Walsche

 

Výňatek z knihy „Nová proroctví“ (slova autora jsou psány kurzívou):

Požadavky Boha jsou shrnuty v kánonech vašich různých náboženství, ale v podstatě říkají totéž. Pravděpodobně nejznámější verzí Božích požadavků je Desatero Božích přikázání.

Víra, že Bůh něco potřebuje ke štěstí, je mylná. Je to první z Pěti falešných představ o Bohu.

Bůh je všechno, co existuje, co kdy existovalo a co kdy bude existovat. Není nic, co by nebylo Bohem, a Bůh tudíž nechce a nepotřebuje vůbec nic.

Takže tady je ČTVRTE NOVÉ ZJEVENÍ.

Bůh nic nepotřebuje. Bůh nic nevyžaduje, aby byl šťastný. Bůh je štěstí samo. Takže Bůh nevyžaduje nic od nikoho a ničeho ve vesmíru.“

 

V knize „Bůh, na kterého čekáme“ vysvětluje Bůh autorovi knihy základy Nové duchovnosti:

 

1. Zítřejší Bůh od nás nevyžaduje, abychom v něho věřili.

2. Zítřejší Bůh nemá pohlaví, velikost, tvar, barvu ani žádnou jinou vlastnost individuální živé bytosti.

3. Zítřejší Bůh mluví neustále s každým člověkem.

4. Zítřejší Bůh není od ničeho oddělen, je všudypřítomný. Je alfou a omegou, začátkem a koncem – je vším, co kdy bylo, co je a co kdy bude.

5. Zítřejší Bůh není individuální bytost, nýbrž neobyčejný proces, jemuž se říká Život

6. Zítřejší Bůh se neustále mění.

7. Zítřejší Bůh je nepotřebný- nic nepotřebuje

8. Zítřejší Bůh nevyžaduje, aby mu někdo sloužil, neboť je služebníkem veškerého Života

9. Zítřejší Bůh každého miluje a nikoho neodsuzuje a netrestá.

To je neuvěřitelný popis téměř neuvěřitelného Boha. V tomto rozhovoru jsi opakoval, že tento nádherný Bůh bude přijat lidstvem, ale já si pořád ještě nejsem jistý, zda lidi takového Boha budou schopni přijmout.

To bude vaším největším duchovním úkolem. Bude to vyžadovat nezamlžený zrak, neochabující sílu, neobyčejnou odvahu a mimořádnou vytrvalost. A bude to od vás vyžadovat, abyste se smáli tváří v tvář téměř nepřekonatelným překážkám a abyste nikdy nezapomínali, že váš úkol je už hotov. Všechno je jen otázka času.

Možná tu nebudeš ve své dnešní tělesné formě, ale výsledek stejně uvidíš. Zavolám té v pravý okamžik a řeknu ti: „Podívej se. Podívej se, co jsi uvedl do pohybu. Odvedl jsi dobrou práci, příteli země. Odvedl jsi dobrou práci, příteli lidí. Odvedl jsi dobrou práci, příteli Života a Lásky a Boha.“

Teď jdi a hlásej to všem národům. Založ Občanské hnutí za osvobození duše. Osvoboď lidi od víry v rozhněvaného, trestajícího, krutého a vraždícího Boha. Osvoboď lidi a zachraň svět. Zachovej svět pro své děti i pro jejich děti. Budoucnost je tak jasná, když je ozářena tvým světlem. Proto sviť na cestu všem lidem, aby konečně poznali, čím opravdu jsou.

O to tě dnes žádá i včerejší Bůh, který říká: „Můj čas minul. Přišel čas pro nového Boha. To však neznamená, že mě musíte opustit. Já nemohu být opuštěn, neboť jsem vždy s vámi. Váš nový Bůh, zítřejší Bůh, budu já v nové podobě.

Takže… sbohem… a ahoj.

Miluji vás.“

Moje poznání: Včerejší Bůh a zítřejší Bůh je dán stavem naší mysli. Takže zítřejší Bůh může být pro mnohé už Bůh v přítomném okamžiku – tady a teď.

 

Jednota je základní pravdou Nové duchovnosti.

To chápu, neboť se k tomu neustále vracíme.

Nemáš ani tušení, jak je to důležité. Dala by se o tom napsat celá kniha, nejen polovina. Všechno by se změnilo, kdyby vám tato myšlenka „došla“, kdyby pronikla do vašeho podvědomí a stala se vaším instinktem, kdyby se stala filozofií lidstva. Všechno by se změnilo. Všechno. Změnila by se politika i ekonomika, změnily by se vaše názory na lidské vztahy, na sexualitu a na řešení konfliktů, změnil by se smysl vašeho života – změnilo by se všechno.

Tohle učte. Tohle učte. Všechno ostatní bude následovat.

Zapamatujte si tato slova: Všichni jsme součástí jednoho celku.

Řiďte se podle toho, až budete stát před svým dalším rozhodnutím. Řiďte se podle toho, až budete dělat své další plány a strategie. Chovejte se podle toho, až příště vstoupíte do mešity nebo synagogy nebo chrámu nebo katedrály. Chovejte se podle toho v každém okamžiku svého života, a tím budete učit všechno o Nové duchovnosti a zítřejším Bohu.

Už to chápu. Opravdu to chápu. Jednota veškerého Života je základním principem Nové duchovnosti a aplikace tohoto principu v každodenním životě je její ústřední etickou myšlenkou. Už to chápu.Existují ještě nějaké další základní principy, které bych měl znát?

Nepotřebnost. V době Nové duchovnosti budete chápat zítřejšího Boha jako něco nepotřebného. A v tom je sedmý důležitý rozdíl mezi včerejším Bohem a zítřejším Bohem.

 Zítřejší Bůh je nepotřebný

Na to slovo si dávej pozor, neboť má dva různé významy. Snaž se chápat oba. Zaprvé, budete vnímat Boha jako bytost bez jakýchkoli potřeb. Takže Bůh bude nepotřebný. Za druhé, uvědomíte si, že Boha nepotřebujete.

době Nové duchovnosti se nebudete považovat za potřebné bytosti, které se musejí modlit k Bohu, aby jim poskytl pomoc a podporu. Takže Bůh bude nepotřebný.

V knize Přijímání Boha jsi řekl, že představa existence potřeb je první z Deseti falešných představ lidstva.

Ano, to je pravda. Na této představě jsou založeny všechny ostatní. Je to velice mocná představa, ale až si uvědomíte, že je to pouhá představa, začnete žít úplně jinak; vstoupíte do nového světa. Představ si svět, ve kterém Bůh nic nepotřebuje a ve kterém vy nepotřebujete Boha. Představ si svět, ve kterém nic nepotřebujete.

To je dost těžké. Je to obtížné pochopit. Mohu pochopit, že Bůh nic nepotřebuje, ale neumím si představit, že bych já nic nepotřeboval.

Tak dobře, vezmeme to postupně. Chápeš, že Bůh nic nepotřebuje?

Ano, samozřejmě. Bůh je Nejvyšší bytost, Stvořitel Nebe i Země. Co by mohl potřebovat?

Například vaši věrnost. Nebo vaši poslušnost. Jestliže mě nebudete poslouchat, budu smutný. Možná se dokonce rozzlobím, to bude záležet na tom, jak moc mě nebudete poslouchat.

To je možné.

A co utrpení? Potřebuji, abyste trpěli?

Samozřejmě že ne.

Takže je v pořádku ukončit vlastní život, když trpíte nevyléčitelnou nemocí?

Ne, ne, ne. To jsem neřekl.

Takže to není v pořádku?

Není.

Proč ne?

Protože to není součástí Božího plánu. Jedině Bůh rozhoduje o tom, kdy má člověk umřít. Život je největší Boží dar. Bůh nám jej dal a jedině on nám jej může vzít. My jej nemůžeme zahodit.

Chápu. Takže Bůh se rozzlobí, když jeho dar zahodíte?

Nevím, zda se Bůh rozzlobí, ale vím, že zahodit jeho dar není správné. To je vše.

Je snad „lepší“, aby sedmaosmdesátiletá žena trpěla nevyléčitelnou nemocí, než aby se osvobodila od nekonečné bolesti a vděčně prohlásila svůj život za ukončený?

Ano! Je „lepší“, když trpí. To je Boží zákon. Nekonečně trpět, dokud neumřeme přirozenou smrtí. Nevezmeš si vlastní život. To není jen Boží zákon, v mnoha zemích je to zákon občanský. Tím chci říci, že sebevražda s pomocí lékaře je protizákonná.

Další zákon založený na Božích potřebách, že ano?

Neřekl jsem, že to Bůh potřebuje. Tak to prostě je. Je to Boží zákon.

K čemu by měl Bůh takový zákon? Nebo jakýkoli jiný zákon?

Protože některé věci jsou správné a některé špatné. Tak je to jednoduché.

Jestliže Bůh nic nepotřebuje, proč by ho to mělo zajímat? Myslím, že jsi řekl, že chápeš, že Bůh nic nepotřebuje. A jestliže nic nepotřebuje, proč by potřeboval, abyste dodržovali jeho zákony?

Nepotřebuje to. Nepotřebuje, abychom je dodržovali, prostě to chce.

A když nedostane, co chce, rozzlobí se a potrestá vás, že ano?

Ano.

To mi připadá jako „potřeba“.

Děláš si ze mě legraci?

Nedělám. A neděláš si legraci ty ze mě?

Ne, já ne. Na tom není nic legračního. Mluvíme tu o Nebi a Peklu a věčném zatracení. Jestliže si z toho chceš dělat legraci, tak si posluž.

Mluvíš správně. Takhle přemýšlí většina lidí. Řekl jsi, že v tomto rozhovoru budeš mluvit za celé lidstvo. Děláš to dobře.

Děkuji. Většina lidí si totiž myslí, že Bůh nemá buď žádné potřeby, nebo že jich má mnoho. Máme jakéhosi dichotomického Boha. Na jedné straně nechce nic a na druhé straně chce všechno.

Ano, to jsou dvě tváře vašeho včerejšího Boha. Zítřejší Bůh nebude tak nepochopitelný. Zítřejší Bůh nebude mít tak roztříštěnou osobnost. Zítřejší Bůh vám prostě řekne: „Nic od vás nechci. Můžete si dělat, co chcete. Dal jsem vám svobodnou vůli.“ A bude to myslit vážně. Neřekne vám: „Máte svobodnou vůli, pokud děláte, co vyžaduji, jinak vás potrestám.“ Co by to bylo za svobodnou vůli? Jste svobodní dělat to, co od vás vyžaduji? Nazýval bys to svobodou?

Ne.

Vaše církev to tak nazývá.

To vím. Nicméně lze říci, že svobodní jsme. Právě tak jako jsme svobodní přejít křižovatku na červenou. Jsme svobodní to udělat, pokud nás nezajímají důsledky. Jsme-li ochotní nést důsledky, můžeme si dělat, co chceme.

V tom je určitá logika. Jste svobodní volit, ale když nebudete volit mě, dám vás zastřelit. Jste svobodní mít vlastní podnik, ale když mi nebudete odvádět většinu svých zisků, dostanete pokutu a váš podnik zkrachuje. Jste svobodní mluvit, ale když řeknete něco, co se mi nelíbí, nechám vás zavřít do vězení. Žádný problém. Máte svobodnou vůli, že ano? Ve světě, kde žijete, považujete takový druh svobody za frašku. Říkáte tomu diktatura.

Také to diktatura je.

Takže Království Boží je diktatura? Proč se neshodneme na tom, že většina lidí považuje Boha za diktátora? Možná za benevolentního diktátora, ale přesto za diktátora. Lidé si myslí, že Bůh něco musí mít, aby byl šťastný, že ano? Odpověz upřímně.

Ano, většina lidí si to myslí.

Dobře. Teď mluvíš pravdu. A to jsem rád, protože kdybys lhal, musel bych tě potrestat.

To je legrační. To je opravdu vtipné. Tak pokračujme.

Řekl jsi, že si neumíš představit, že bys nic nepotřeboval.

Ano, to jsem řekl.

Mluvím tu o vaší představě o Bohu, jako o bytosti, která něco potřebuje, protože vaše představa o Bohu je základem vaší představy o sobě samých.

Neumíte si představit, že byste vy sami nic nepotřebovali, protože si neumíte představit Boha, který by nic nepotřeboval. Jestliže i Bůh má potřeby, jak byste bez nich mohli být vy. Vidíš, do jaké pasti jste se dostali?

Dříve jsem to neviděl, ale teď to vidím.

To je dobře. Protože se ti snažím vysvětlit, že vaše představy o Bohu utvářejí vaše představy o sobě samých. Nebo naopak. Vaše představy o sobě samých utvářejí vaše představy o Bohu. Myslíš, že je to možné?

Myslím, že ano. Vlastně nevím. Nikdy jsem o tom nepřemýšlel tímto způsobem.

Tak o tom přemýšlej. Nevidíš Boha jako jakési „velké Já“? Jako větší verzi člověka?

Překvapilo mě to, když jsi to řekl před chvílí.Myslím, že ano. Někteří lidé ho tak vidí.

Většina lidí. Většina lidí považuje Boha za větší a mocnější verzi člověka.

V bibli je psáno, že jsme byli stvořeni podle obrazu Boha.

A bible má v tomto ohledu pravdu.

Takže ty jsi větší verzí člověka.

Ne. Vy jste menší verzí Boha.

To je totéž.

To rozhodně ne, příteli. Rozhodně ne.

TAJNÝ RECEPT ŽIVOTA

Je-li pravda, že jsem byl stvořen podle obrazu Boha, pak bys měl vypadat jako člověk, je to tak?

Ano.

Tak to mi stačí.

Když chci. Vypadám jako člověk, když chci vypadat jako člověk. Když chci vypadat jako kometa, vypadám jako kometa.

To už tu bylo.

Tomu se nevyhneš. Pravda tě bude pronásledovat a najde si tě, ať jsi kdekoli. Zejména když ji hledáš. Tvrzení, že jste byli stvořeni podle obrazu Boha, neznamená, že Bůh je jako vy. Znamená to, že vy jste jako Bůh. Rozumíš tomu?

Myslil jsem, že ano.

Opravdu? Uvědomuješ si, jaké to má důsledky?

Proč mi to neřekneš?

Jste-li jako já, znamená to, že nemáte tělesnou formu, ale že ji můžete přijmout, kdykoli chcete. A také to znamená, že můžete přijmout jakoukoli jinou formu, kdykoli chcete. Znamená to, že jste čistá energie, která má tvůrčí schopnost, jež se projevuje jako zdroj nekonečné moudrosti a bezpodmínečné lásky. Znamená to, že nejste svým tělem, nýbrž esencí, jež vaše tělo obklopuje a tvoří. Znamená to, že jste samotný Život, který se projevuje určitým způsobem v určitou dobu, protože vás to těší.

Mám pro tebe novinu. Být člověkem není vždycky příjemné.

Máš pravdu, pro mnohé z vás je to většinou nepříjemné. Tak je tomu proto, že jste zapomněli, čím jste. Myslíte si, že jste odděleni ode mě, od Života a jeden od druhého. Tyto představy ovlivňují vaše pocity. A pocit oddělenosti – který je iluzí – je to jediné, co může vyvolat pocit nedostatku – který je opět iluzí. Jedna falešná představa produkuje druhou, a to je zdrojem vaší nespokojenosti, to je zdrojem vašeho neštěstí, to je zdrojem vašeho zoufalství.

Existuje vůbec nějaké řešení? Je-li všechno falešná představa, jak se s tím vyrovnáme? Jak můžeme v tomto iluzorním světě najít mír, harmonii a štěstí ? Existuje nějaký „tajný recept“ ?

Konečně jsi mi položil zásadní otázku.

A odpověď?

Mohu ti odpovědět jedním slovem.

Tak ven s tím.

Služba.

Služba?

Služba Životu. Když sloužíte Životu, Život slouží vám. Tak je tomu proto, že lidé a Život jsou jedno a služba Životu je služba lidem. Proto je úkolem Boha sloužit vám.

Ne, ne, ty mi nerozumíš. Je to právě naopak. Naším úkolem je sloužit Bohu.

Ne, ty nerozumíš mně. Vaším úkolem není sloužit Bohu, neboť Bůh od vás nic nepotřebuje. Myslili jste si, že včerejší Bůh něco potřeboval, ale zítřejší Bůh nic nepotřebuje.

Takže my nebudeme muset sloužit zítřejšímu Bohu?

Nebudete. Nikdo to nebude vyžadovat. Zítřejší Bůh bude sloužit vám. To je funkcí Boha. V tom je osmý důležitý rozdíl mezi včerejším Bohem a zítřejším Bohem.

Zítřejší Bůh nevyžaduje, aby mu někdo sloužil, zítřejší Bůh je služebníkem veškerého Života

Moment. Bůh je pán, nikoli „služebník“. My lidé jsme služebníci a my se musíme plazit u pánových nohou.

Řeknu ti tohle: Opravdový pán je ten, kdo produkuje nejvíc pánů, nikoli ten, kdo produkuje nejvíc služebníků. S radostí vám ukazuji, že jste všichni páni. Nepotřebuji, abyste mi dokazovali, že jsem pánem já. Já dobře vím, co jsem. Ale vy jste to zapomněli. A proto vám nabízím své služby, abyste si vzpomněli, čím jste. A když mi nabídnete své služby, dokážete, že jste páni.

Myslil jsem, že jsi právě řekl, že ti nebudeme muset sloužit.

Ano, to jsem řekl, a sloužit mi nemusíte. Až přijmete zítřejšího Boha, služba Bohu přestane být povinností.Ale jestliže se svobodně rozhodnete sloužit Bohu, dokážete tím, že nic nepotřebujete, že máte všechno, a že vám dělá velkou radost dát Bohu všechno, co máte – a to je definice mistra.

Nyní v předešlé větě nahraďte slovo „Bůh“ slovem „Život“ a odhalíte tajný recept, jak najít (vytvořit) mír, harmonii a štěstí na zemi. Služte Životu ve všem, co si myslíte, co říkáte a co děláte. Ptejte se sami sebe: „Posiluje tahle myšlenka Život nebo jej oslabuje? Posiluje tohle slovo Život nebo jej oslabuje? Podporuje tahle činnost Život nebo jej poškozuje?“

Životu však nemůžete sloužit, dokud si myslíte, že něco postrádáte. Dokud něco postrádáte, snažíte se uspokojit především své potřeby a nemáte čas sloužit Životu. Když však víte, že jste Život, okamžitě si uvědomíte, že sloužit Životu znamená sloužit sobě. Tak začínají všichni mistři.

Mahátma Gándhí, Matka Tereza…Martin Luther King…

Ano. A ty.

Já? Nemyslím, že patřím do téže kategorie.

Takže máš problém.

To vím, ale neumím si představit sám sebe na tak vysoké úrovni. Ty mluvíš o velkých lidech. Tito lidé změnili svět.

Jejich představa o sobě samých nebyla naštěstí tak omezená jako tvoje.

Díky Bohu. A kdybych o sobě chtěl přemýšlet novým způsobem, jak bych to měl dělat?

Tak, že bys o sobě nepřemýšlel vůbec. Že bys přemýšlel pouze o svém Já.

Co to znamená?

To znamená, že když přemýšlíš o „sobě“, přemýšlíš jen o svém malém já, ale když přemýšlíš o „svém Já“, přemýšlíš o Velkém Já. Když přemýšlíš o Velkém Já — automaticky hraješ vyšší hru a jdeš za krásnějším cílem, než je omezená vize tvého malého já.

Začneš chápat, že to, co je „nejlepší pro druhé“, je „nejlepší pro tebe“, protože si uvědomuješ, že jsi těmi druhými; že jsi součástí téhož celku.

Teď mi rozumíš. Je mnoho druhů služby a tvoje duše ví, kdy dělá, co je pro tebe nejlepší a co je nejlepší pro druhé. A když jsou tyto dvě představy v rozporu, tvoje duše ví, jak se cítí, když dělá to, co je nejlepší pro druhé, ačkoli ty si nemyslíš, že to je nejlepší pro tebe. Tento pocit je pocitem velikosti. Najednou se cítíš větším. Je to pocit vnitřního rozpětí. Někteří lidé tomu říkají „nesobeckost“. Tak se cítíš, když zapomeneš na své malé já, a začneš si uvědomovat své Velké Já. Někdy to trvá jen okamžik, jindy to trvá déle a někdy celý život. V každém případě je to zážitek, na který nikdy nezapomeneš.

To je můj největší problém. Vždycky vidím své zájmy jako první. Zdá se, že vždycky sloužím svému malému já. A chci, aby mu sloužili i druzí. Zdá se, že dělám něco pro druhé jen tehdy, když mi to něco přináší. Když mi to na nějaké úrovni nic nepřináší, pak pro druhé nic nedělám. Kvůli tomu jsem přišel o spoustu důležitých vztahů.

A jaké to je?

Hrozné. Je to hrozný pocit.

Takže vlastně nesloužíš svým vlastním zájmům, že ne? Nesloužíš sám sobě jako prvnímu?

Ne. Ne, pokud je v mém zájmu být šťastný. Jak to mohu změnit?

Uvědomil sis to, a to je první krok. JE to velký krok. Uvědomit si své vlastní nežádoucí chování je ohromný krok. Mnoho lidí takový krok nikdy neudělá. Je to příliš bolestivé. A teď svou bolestnou zkušenost sděluješ lidem a oni to pochopí. I oni se začnou léčit. Copak nechápeš, jak to všechno funguje? Jste tu proto, abyste jedendruhého probudili.

Už jsem ti řekl… Druzí vidí své možnosti ve tvé realitě. Proto buď vzorem všem ostatním. Jsi vzorem pro miliony lidí. Otevřel jsi své nitro, jsi upřímný. Odhalil jsi druhým své nedostatky. A také svou velikost. Díky tobě se druzí uzdravují. Díky tvé sdílené bolesti se druzí zbavují bolesti své. Díky tvé zkušenosti získávají druzí naději. Tímto způsobem může každý pomáhat každému. Nemusíte dělat víc než říkat jeden druhému pravdu.

Pravda je druh služby, copak to nechápeš? Je to jeden z mnoha druhů služby, kterou můžeš poskytovat lidem každý den. A skrze službu zjistíš, že jsi nikdy nic nepotřeboval a že tvůj pocit nedostatku byl jen falešnou představou.

Když začneš rozdávat to, co sis myslil, že postrádáš – lásku, soucit, přátelství, peníze, cokoli – najednou si uvědomíš, že jsi to vždycky měl. Všechno se úplně změní. Uvědomíš si, že máš všechno. Máš to. Máš to. Teď to jen musíš rozmnožit. Je nemožné rozmnožit něco, co nemáš. Ale teď, když víš, že to máš, můžeš to rozmnožit snadno.

Ale nezapomínej, že to nemá nic společného s kvantitou. Máš-li dolar a dáš-li někomu pětadvacet centů, je to stejné, jako bys měl milion a dal někomu čtvrt milionu. Bytí nelze kvantifikovat. Buď jsi dávající, nebo nejsi. Buď jsi milující, nebo nejsi. „Dávání“ nelze kvantifikovat. Právě tak nelze kvantifikovat lásku.

Nemůžeš milovat jednoho člověka „hodně“ a druhého „jen trochu“. Buď miluješ, nebo nemiluješ. Jak svou lásku projevuješ, to je něco jiného. Lásku lze vyjádřit mnoha způsoby, ale pokud to je láska, nelze ji kvantifikovat.

Takže když začnu sloužit ještě víc, můj život začne fungovat ještě lépe?

Tvůj život funguje už teď. Ty si jen myslíš, že nefunguje, když ti právě nepřináší to, co chceš.

A není to docela dobrá definice „života, který nefunguje“?

Ne, je to příšerná definice. Tvůj život vždycky funguje, ať už si to uvědomuješ nebo ne. Někdy ti přináší to, co chceš, a jindy ti brání získat to, co si myslíš, že chceš, do té doby, než dospěješ a pochopíš, že by ti to nepřineslo to nejlepší.

Tohle je těžké strávit, to si snad uvědomuješ? Snažíš se mi snad říci, že hladovějící rodina nebo dívka znásilněná otcem je důkazem toho, že život funguje?

Vím, já vím. Kdykoli se snažíš aplikovat zjednodušená vysvětlení na komplexní životní situace, zdá se, že se vysvětlení začnou hroutit.

Zdá se? Promiň… ta vysvětlení se hroutí.

Nemůžeš znát plány duše. Můžeš znát jen zdánlivý plán těla. A ani tím se nemůžeš být jistý, nanejvýš se můžeš dohadovat.

To bych řekl. Je docela bezpečné předpokládat, že každý člověk chce zůstat naživu a že nikdo nechce přijít k úrazu.

To je docela bezpečný předpoklad, alespoň většinou. V tomto případě jde o pud sebezáchovy na nejnižší úrovni. Jsou však další úrovně, na kterých esence toho, čím jsi, přežívá – a existují ještě další důvody. Pamatuj si, že jsem ti řekl, že nejsi svým tělem. Řekl jsi, že každý chce zůstat naživu a že nikdo nechce přijít k úrazu, že ano? Nicméně tvé hmotné tělo je tím nejprimitivnějším vyjádřením tvé životní formy.Na jiné úrovni může mít tvá životní forma jiný plán.To ovšem nevíš. Pokud to ovšem nevíš.

Někteří lidé jsou ve velmi úzkém spojení s totalitou toho, čím jsou. Někteří lidé si to uvědomují jen někdy. A někteří lidé si to neuvědomují nikdy. Když jsi ve spojení s totalitou a esencí toho, čím jsi, všechno se ti jeví jinak. Co ti připadalo důležité, najednou důležité není. Co ti připadalo rozhodující, je najednou triviální. Na čem ti záleželo, to je ti teď lhostejné.

Například být fyzicky napaden nebo umřít hladem?

Nebo ukřižován?

To není fér. My nejsme bohové.

Oprava. Všichni jste bohové. Není snad v bibli psáno: „Sám jsem řekl: Jste bohové.“

JE BŮH NEPOTŘEBNÝ?

Nepotřebnost je stav bytí, v němž žije Bůh. Bůh nic nepotřebuje. Ani vy nic nepotřebujete, ale vy to nevíte. Proto se stále snažíte uspokojit své potřeby. Jakmile však dosáhnete mistrovství, uvědomíte si, že jste nic nemuseli dělat. Vaše potřeby byly vždycky uspokojeny. Ve skutečnosti jste žádné potřeby neměli. Jen jste si je vymýšleli. Lidé si to někdy uvědomují a jindy ne. Nepotřebnost není kvalita osobního bytí, není to něco, o čem přemýšlíte. Je to něco, co o sobě víte v hloubi svého bytí. Když z toho vycházíte, jste schopni dělat neobyčejné věci. Například žena skočí do bazénu, aby zachránila tonoucí dítě, ačkoli sama neumí plavat – nedělá to proto, že by o tom přemýšlela, ale právě proto, že o ničem nepřemýšlí.

V tom okamžiku ví, co má udělat. Ví o sobě všechno a také ví, že nic nepotřebuje. Nepotřebuje ani svůj život. Vůbec o tom nepřemýšlí. Prostě skočí do bazénu. Vidí, jak se dítě topí, a bez přemýšlení skočí do bazénu. Chytí dítě, zvedne je nad hlavu, někdo je vytáhne z vody, a teprve pak žena zavolá o pomoc, aby ji vytáhli z bazénu. To je instinkt pod povrchem kultury. Je to vaše kulturní tradice, která se odehrává v každém okamžiku vašeho života.

Vaším základním instinktem je pud sebezáchovy a vaše kulturní tradice vám říká, co musíte dělat, abyste zachovali Život. Nejen svůj vlastní. Snažíte se zachovat život kolem sebe. Něco ve vašem nitru, něco na buněčné úrovni vám říká, že nejde jen o váš vlastní život. A tak medvědice brání medvídě před hladovým lvem. Je to vrozený instinkt. Jde o přežití druhu. A právě tento instinkt ignorujete. Vaše strategie přežití vás zabíjí. Zabíjí vás vaše vlastní kulturní tradice. Ve svém podvědomí máte řadu poselství, která vám byla předána, když jste byli velice mladí. Předali vám je vaši rodiče a učitelé. A ze všeho nejdřív vám řekli, že něco potřebujete. Potřebujete něco, abyste byli šťastní, potřebujete něco, abyste byli úspěšní. Něco potřebujete. To je poselství vaši kultury.

Vaše sdělovací prostředky jej na každém kroku posilují. Totéž vám říká i vaše náboženství, od kterého očekáváte nejvyšší moudrost. Všichni vám říkají, že potřebujete Boha. A Bůh potřebuje, abyste se chovali určitým způsobem.

Lidstvo dnes potřebuje novou kulturní tradici. A tu vám může nabídnout Nová duchovnost. Tu vám může nabídnout zítřejší Bůh. A dojde k tomu mnoha způsoby a v mnoha zemích. Bude to práce lidí, kteří se rozhodli, že budou spolupracovat, aby vyléčili kolektivní vědomí lidstva.

O tom jsme si už řekli hodně, ale teď ti musím říci, že představa Boha, který nic nepotřebuje, nebo Boha, kterého nepotřebujeme my, bude pro mnoho lidí stěží přijatelná. „Bůh se stane nepotřebným?“ To je opravdu těžké přijmout.

Já vím. Vaše současná teologická konstrukce Boha, který má potřeby, jež musejí být uspokojeny, je základem vašeho názorového systému. A vaše chápání sebe samých jako bezmocných bytostí, které jsou závislé na potřebném Bohu, tento systém jen posiluje. To je nejlepší cesta ke zhroucení jakýchkoli vztahů. Není tedy divu, že vztah mezi lidstvem a Bohem téměř nefunguje. Tento vztah je den ode dne horší, zatímco se lidé snaží aplikovat ve svém životě pojetí Boha, který něco potřebuje, a začínají používat letadla jako rakety a chytré bomby jako nástroje, s jejichž pomocí chtějí Boha uspokojit.

Pamatuj si, že Život se řídí třemi základními principy. Život je funkční, přizpůsobivý a udržitelný. Když se dostane na hranici funkčnosti – když už nemůže fungovat jako dosud – vždycky se přizpůsobí. Život na zemi se brzy přizpůsobí. Už nemůže pokračovat jako dosud. Něco se bude muset změnit, a také se to změní. Život nezklame Život. Život se přizpůsobí.

Často jsme tu řekli a měli by to opakovat lidé na celém světě: Toto přizpůsobení může vést buď k zániku vaší civilizace, nebo k jejímu obrození.

Takže nemáme na vybranou a musíme přijmout tuto představu nepotřebného Boha? To je teologie budoucnosti? To je povaha zítřejšího Boha?

Vždycky máte na vybranou. Jestliže vaše současná teologie funguje, jestliže zaručuje mír na zemi, pak nic neměňte. Vůbec o změně nepřemýšlejte. Proč byste měli něco měnit, když všechno tak dobře funguje? Jestliže však zjistíte, že náboženská učení všech velkých náboženství na světě nejsou schopna odvrátit zkázu lidstva, pak byste měli připustit, že je možné dovědět něco víc o Bohu a Životě.

Nevyžaduji, abyste „přijali tuto myšlenku“ nepotřebného Boha, ale měli byste o ní alespoň přemýšlet. Jste ochotni to udělat? Můžete otevřít svou mysl možnosti, že to stojí za to ? Protože problém vašeho světa spočívá v tom, že příliš lidí má zavřenou mysl. Myslíte si, že víte všechno, co lze o Bohu vědět.

Jste ochotni zkoumat všechno ostatní. Jste ochotni zkoumat nové myšlenky ve vědě, jste ochotni zkoumat nové procedury v medicíně, jste ochotni zkoumat nové teorie v ekonomice, jste ochotni zkoumat nové přístupy ve školství, jste ochotni zkoumat dosud nezmapovaný prostor ve vesmíru, jste ochotni zkoumat nové techniky v psychiatrii, psychologii a fyziologii, ale nejste ochotni zkoumat nové myšlenky v teologii. Říkáte, že to je blasfemie. Že to je apostaza. Že to není dovoleno. A v některých případech se to trestá smrtí. Já vám však radím, abyste začali zkoumat myšlenky Nové duchovnosti – a pak spolu s ostatními začali připravovat prostor pro tuto Novou duchovnost na celém světě.

Tak dobře, pokračujme ve zkoumání. Co je další základní pravdou této Nové duchovnosti?

Nepodmínečnost. Je to stav bytí, jež nemá žádné podmínky.

Tomu nerozumím.

Život JE. Prostě JE. Neexistují žádné podmínky, za kterých by Život „nebyl“.

To nevím. Někteří lidé by řekli, že když jsi mrtvý, život „není“.

V tom se mýlí. To, čemu říkáš „smrt“ není smrt, nýbrž Život v jiné formě.

Ovšem, to vím. To už jsi mi několikrát řekl. A souhlasí s tím všechna velká světová náboženství.

Takže Život existuje bez jakýchkoli podmínek. To znamená, že Bůh existuje bez jakýchkoli podmínek. To znamená, že Láska existuje bez jakýchkoli podmínek.

Pamatuj si, že slova „Bůh“, „Život“ a „Láska“ jsou zaměnitelná. Všechna ta slova jsou jedno, takže tvoří posvátnou trojici.

Opravdová láska je bezpodmínečná. Láska, která si klade podmínky, není láska, ale falešná verze lásky. Opravdová láska, stejně jako opravdový Bůh a opravdový život, si neklade žádné podmínky. Podmínečná Láska je oxymóron. Proto představa Boha, který si klade podmínky pro udílení své lásky, nefunguje. Je to contradictio in adiecto neboli nesmysl. Přesto si tak představujete včerejšího Boha, který vyžaduje, abyste se snažili přiblížit Bohu, z něhož máte strach. Láska a strach se vzájemně vylučují. Protože nemohou existovat společně, lidé mají velmi konfliktní vztahy se včerejším Bohem.

Není bezdůvodné, že téměř každý duchovní učitel lidem radí: „Nemějte strach.“ Boha se nemusíte bát, protože od vás nic nechce. Nechce nic.

To je velice těžké přijmout.

Já vím, protože vás celý život učili, že včerejší Bůh hodně vyžaduje a není schopen uspokojit své potřeby sám, takže očekává, že je uspokojíte vy. A když jeho potřeby neuspokojíte, Bůh vás potrestá. To vím, to vím. To všechno vím.

A to nás přivádí k devátému důležitému rozdílu mezi včerejším Bohem a zítřejším Bohem.

Zítřejší Bůh miluje bezpodmínečné a nikoho nesoudí a netrestá

Přál bych si, aby to byla pravda.

To je pravda.

Zní to až příliš krásné.

Takže ty si myslíš, že zítřejší Bůh je příliš dobrý na to, aby mohl existovat?

Bůh, kterého popisuješ, takový možná je. Zítřejší Bůh je možná příliš dobrý. Mnozí z nás chtějí věřit v Boha, který odsuzuje a který trestá. Chceme věřit v Soudný den. Chceme vědět, že přijde Poslední soud.

Pak máte štěstí. Zítřejší Bůh říká, že Soudný den přijde. Poslední soud existuje.

To je dobře. Hned se cítím lépe.

KAŽDÝ den je soudný den. Poslední soud existuje v každém okamžiku. Všechno, co si myslíš, co říkáš a co děláš, je soudem o tobě samém. Už jsem ti řekl: „Každý akt je aktem sebeurčení.“

Nepřijde snad po smrti soudný den?

Žádná SMRT neexistuje, tak jak by mohl být po smrti soudný den? Život nikdy nekončí. Všechno, co si o sobě myslíte, se projevuje ve vaší realitě, v tomto životě nebo v příštím. Všechno, co říkáte a děláte, produkuje to, čím jste.

Tyto představy dokáže většina lidí přijmout. Lidé jsou zvyklí na včerejšího Boha. Všichni víme, kde stojíme. Když se chováme dobře, je nám prokazováno dobro. Když se chováme špatně, jsme potrestáni. Jednoduché a srozumitelné.

Ale co to znamená chovat se „dobře“? Jíst maso v pátek znamená chovat se dobře nebo špatně? Jíst vepřové kterýkoli den znamená chovat se dobře nebo špatně? Jíst cokoli během posvátného měsíce ramadan znamená chovat se dobře nebo špatně? Je dobré nebo špatné, když se žena nahlas modlí na posvátných židovských místech? Co o tom říká Halakhah? Co říká bible? Co říká Shari’a? A co o tom všem říká Bůh?

To záleží na tom, kterého Boha posloucháš.

Nebokdy ho posloucháš. Včerejší Bůh říká jedno a zítřejší Bůh říká něco jiného.

Ale takzvaná Nová duchovnost a zítřejší Bůh neodpovídají na mnoho otázek. Včerejší Bůh nám odpověděl na všechny naše otázky. To na něm bylo to nejkrásnější. Ačkoli odpověděl různým lidem různě, alespoň odpověděl. Zítřejší Bůh nám nechává víc otázek než odpovědí.

To je dobře. Otázky jsou lepší než odpovědi.

Nevím, já jsem chtěl věřit v Boha, který ví všechno. Chtěl jsem věřit v Boha, který je zdrojem vší moudrosti.

Moudrost neznamená mít všechny odpovědi, moudrost znamená mít všechny otázky.

I když jde o Boha?

I když jde o Boha.

Jak je to možné? Vždycky jsem si myslel, Bůh je „Zdrojem moudrosti“. A jestliže jím opravdu je, jak je možné, že nezná všechny odpovědi?

Bůh je zdrojem všeho tvůrčího. Odpovědi nejsou tvůrčí. Jakmile si myslíš, že znáš odpověď, přestaneš tvořit. Odpovědi zabíjí tvorbu.

To poslední, co si můžeš přát, je konečná odpověď na cokoli. „Možnou odpověď“, možná. „Dočasnou odpověď“, možná. Ale „konečnou odpověď‘? Nikdy. V životě je nakonec jen jediná otázka. A ta zní: „Kdo jsem?“ A na tuto otázku nikdy nechceš konečnou odpověď. Stále se ptej. Stále zkoumej, neboť jedině v procesu zkoumání najdeš motivaci a vášeň tvořit. A tvorba je slávou Boha, která se projevuje stále novými způsoby v nekonečném procesu Života. A prohlaste, že jakmile se dostanete na vrchol, vždycky budou další vrcholy, na které se můžete vydat. S radostí prohlaste, že vrchol jedné hory je úpatím druhé – a že hory nikde nekončí. Radujte se z toho, že jsou nekonečné. Tato radost z nekonečnosti vašeho Bytí nakonec změní vaše náboženství a váš svět.

To je duchovnost, o které tu mluvím. To je duchovnost, kterou navrhuji. A k této změně duchovního projevu lidstva dojde. Je to jen otázka času. Jde jen o to, kdy k tomu dojde.

Stane se to, až se dostanete na pokraj sebezničení a až nebudete mít co zachraňovat? Nebo se to stane dřív, dokud ještě bude existovat něco z toho, co je ve vašem životě na zemi dobré a krásné?

Tak teď ses zeptal po sedmé.

A TEBE žádám, abys tuto otázku opakoval sedm tisíckrát. Žádám tě, abys ji opakoval sedm milionkrát. Žádám tě, abys ji opakoval znovu a znovu a znovu, dokud tě někdo neuslyší. Protože to je dnes velice naléhavá otázka. Život nemůže čekat na odpověď o moc déle. Brzy bude nucen najít svou vlastní odpověď.

Pokud to neuděláme my, „systém“ si najde svůj směr.

Na to můžeš vsadit svůj život. Ve skutečnosti to už děláte.

***

Na druhou otázku budeme hledat odpověď skrze sdělení v knize „Hovory s Bohem“, kde Bůh říká, že všechny posvátné knihy byly napsány formou sdělení („channelingů“), tedy skrze intuici a prostřednictvím šišinky mozkové. Zde je ovšem důležité, jak je „čistý zdroj“ a jak je „čistý příjemce“.

Nyní uvádím krátkou ukázku z knihy „Nová proroctví“, ve které Bůh ukazuje, co také obsahují některé posvátné knihy. Otázky psané kurzívou klade autor knihy N.D.Walsch.

 

Říkal jsi, že existuje deset falešných představ, kterým lidé věří. Jsou tyto falešné představy o Životě stejně důležité jako falešné představy o Bohu? Mají stejně silný vliv na náš život?

Ano. Kromě Pěti falešných představ o Bohu existuje Pět falešných představ o Životě, které vám znesnadňují existenci na Zemi.Ano, jsou stejně důležité. Způsobují krize, násilí, zabíjení a války.

Tak si o nich tedy promluvme. Ještě jsme o nich nemluvili.

Tohle je Pět falešných představ o Životě:

1. Lidé jsou odděleni jeden od druhého.

2. Na světě není dostatek toho, co lidé potřebují ke štěstí.

3. Abyste získali to, čeho není dostatek, musíte o to bojovat.

4. Někteří lidé jsou lepší než druzí.

5. Řešit závažné názorové rozdíly mezi lidmi zabíjením je přípustné.

Tak dobře, vraťme se na začátek seznamu a začněme prvním bodem.

První falešná představa o Životě říká, že lidé jsou jeden od druhého odděleni. Tato představa vyplývá z třetí falešné představy o Bohu, takže tady vidíš, jak vaše představy o Bohu ovlivňují vaše představy o Životě.Vaše falešné představy o Bohu jsou velice mocné. Ovlivňují všechny aspekty vašeho kolektivního života, a dokonce i životy lidí, kteří v Boha nevěří. Protože jsou spojeny se základní příčinou veškeré zkušenosti, vaše představy o Bohu ovlivňují a utvářejí vaše představy o Životě.Věříte, že vás Bůh od sebe oddělil, protože jste mu nedali to, co potřebuje. Tento názor vyplývá z vašeho názoru, že Bůh něco potřebuje a že tato jeho potřeba nemusí být uspokojena.

Obě tyto představy jsou na první pohled téměř směšné, ale jejich nesmyslnost vám nikdy nebránila, abyste jim věřili.A to, co děláte, abyste si Boha usmířili, je nelidské. Pronásledujete nepřátele a zabíjíte miliony lidí, abyste uspokojili tohoto vašeho Boha.

V dávných pohanských dobách jste dokonce obětovali malé děti – novorozence, kteří jsou ztělesněním nevinnosti – upalovali jste je zaživa v očekávání, že se na vás bohové usmějí.Tato vaše potřeba „učinit Boha šťastným“ vyplývá z vašeho mylného názoru, že Bůh šťastný není. To je naprostý nesmysl, protože Bůh je ztělesněné štěstí. Vy však věříte, že Bůh je nespokojený.Vaše představa, že Bůh není šťastný – a že za to mohou lidé -, vedla k vytvoření šíleného náboženství, které inspiruje lidi, aby se chovali jako šílenci.

A je vrcholem arogance, když si lidé myslí, že to, co dělají, může přimět Boha, aby se vzdal Lásky, která je esencí toho, čím Bůh JE.Jinými slovy, myslíte si, že jsem ochoten vzdát se sám sebe v důsledku něčeho, co jste udělali vy. Myslíte si, že bych to udělal, protože to děláte vy.

Říkáme, že jsme byli „stvořeni podle obrazu Boha“, ale ty máš naprostou pravdu, když říkáš, že jsme stvořili Boha podle obrazu člověka.

A tak si představujete Boha, který vás od sebe oddělil, protože s vámi nebyl spokojen. To dělají lidé, když nejsou spokojení, a proto si myslíte, že Bůh dělá totéž.Z této představy oddělenosti od Boha vznikl váš pocit, že jste odděleni jeden od druhého. Už jsem ti vysvětlil, jak k tomu došlo.Lidé věděli – intuitivně, bytostně věděli – že jsou totožní s veškerým životem. Že jsou totožní se Zemí a totožní se všemi tvory na Zemi. Totožní s oblohou a totožní se vším na obloze. Věděli, že jsou totožní s Bohem a že jsou součástí Boží podstaty.Teprve potom se začala vytvářet představa oddělenosti. Tato představa se zrodila z prvotní lidské zkušenosti. Náboženství pak tuto zkušenost kodifikovalo, čímž změnilo mýtus v dogma.

Moderní náboženství mělo možnost tuto falešnou představu odmítnout a dovést vás k poznání pravdy. Ale moderní náboženství zůstalo věrné učení dávných dob a nevzdalo se dogmat, která vznikla před mnoha tisíci lety. A tak moderní náboženství člověka zklamalo.Budeš-li odvážný, velice odvážný, pak dovolíš, aby Nová duchovnost obohatila váš náboženský život. Tato duchovnost neodmítne vaše tradiční náboženská učení, ale jen pozmění ta, která vám přestala být prospěšná.

Chci, abyste si to dobře zapamatovali, protože to je vaše jediná naděje na skutečně nový zítřek – zítřek bez konfliktů, strachu, nenávisti, zabíjení a válek, zítřek plný lásky, míru a radosti. V této knize opakuji a shrnuji všechno, co jsem řekl ve svých předešlých knihách, a přidávám nové a důležité informace týkající se krize, pře níž dnes lidstvo stojí.

A musíte si uvědomit, že vaše dnešní krize je krize ideologická, krize názorová.

Jak už jsem řekl, svou oddělenost od Boha (což je jen falešná představa) ztotožňujete se svou odděleností od Života. Je docela přirozené, že to děláte, protože jste vždycky v hloubi duše věděli, že Bůh JE Život. Ačkoli jste to neformulovali tímto způsobem, vždycky jste intuitivně věděli, že to je pravda.Jakmile jste přijali představu, že jste odděleni od Boha, začali jste prožívat všechno v životě jako něco odděleného od vašeho já.Přijali jste názor, že jste oddělení od Boha nikoli proto, že byste se tak cítili, nýbrž proto, že vám vaše organizovaná náboženství říkala, že oddělení jste.Náboženské názory a přesvědčení každého člověka jsou produktem výchovy a vzdělání. Jsou produktem kulturního prostředí, nikoli produktem věčné pravdy. Lidé věří tomu, co je rodiče učí, protože nechtějí zpochybňovat zdroj své víry.

Já vás vyzývám, abyste tyto zdroje zkoumali.“

***

Stále ještě přemýšlím o třetím kroku. Ovšemže chci, aby se zrodily nové představy o Bohu a Životě, ale nevím, zda ti dobře rozumím. Říkáš, že bychom měli naslouchat slovům taxikáře stejně pozorně jako slovům Mojžíše, Ježíše nebo Mohameda?

Proč tu otázku nerozšíříš? Proč jsi nejmenoval Konfucia? Nebo Siddhárthu Gautamu? Nebo Pataň-džaliho?

Proč jsi nejmenoval Baha’ul-lláha? Nebo Josepha Smithe. Nebo Džalál al-Din Rúmího?

A proč sis nevzpomněl na Paramahansu Yóga-nandu?

Tohle opakuješ už podruhé. Chceš snad říci, že lidé jako Siddhártha Gautama byli stejně svatí jako Ježíž?

Gautamovi říkali Buddha, nebo ne?

Tak dobře, uvedl jsem špatný příklad. Co si myslíš o Josephu Smithovi? Určitě ho neřadíš do stejné kategorie jako Buddhu, Mojžíše, Ježíše a Mohameda!

A proč ne?

Protože… to prostě není správné. To je vše.

Pokud tomu dobře rozumím, Mohamed inspiroval Korán, že ano?

Ano.

A Joseph Smith napsal základní knihu Mormon.

Ano.

Takže ty říkáš, že Korán je posvátnější než kniha Mormon, protože Mohamed je víc „svatý“ než Joseph Smith.

Já to neříkáme, ale myslím, že by to řekla většina muslimů.

A křesťané by řekli totéž o Ježíši a Novém zákonu. A židé by řekli totéž o Mojžíšovi a Tóře. To se mi snažíš říci?

Nechci za nikoho mluvit. Mluvím jen o tom, co vidím ve svém každodenním styku s lidmi. Většina křesťanů si nemyslí, že kniha Mormon je stejně autoritativní jako Nový zákon, navzdory tomu, že se členové církve Ježíše Krista svatých posledních dnů – Mormoni – považují za křesťany… a nevím, zda by židé řekli, že kniha Mormon je stejně autoritativním slovem Božím jako Tóra. Třeba by řekli, „Kdo ví?“ A možná by o tom dlouho debatovali. Jak už jsem řekl, prostě tomu nerozumím.

Tak dobře, mohu uvést další příklady. Kdo je víc „svatý“? Ježíš, Mojžíš nebo Mohamed?

To nevím. Ptáš se mě na něco, co prostě nevím.

Mojžíš přinesl Deset přikázání, že ano? Ježíš je autorem učení Nového zákona, že ano? A Mohamedova slova jsou jádrem poselství Koránu, že ano?

Tak kdo je víc „svatý?

Chceš se snad hádat?

Já ne, ale lidé se chtějí hádat. Ve skutečnosti tuto hádku začali už dávno a dodnes ji neskončili. Ve snaze skončit ji vyhrožují, že skoncují s vámi.

O to tu jde.

To je součástí toho, co se děje na světě.

To pořád opakuješ.

Ano, protože tě připravuji na TŘETÍ PROROCTVÍ.

Což je?

Žádná cesta k Bohu není lepší než jakákoli jiná cesta. Žádné náboženství není „jediné pravé náboženství“, žádný národ není „vyvolený národ“ a žádný prorok není „největším prorokem“.

Jestliže to je pravda, pak musíme odhodit všechny předpoklady, na jejichž základě jsme si vytvořili naše názory a přesvědčení. Musíme zbourat všechny stavební kameny naší víry

Tyto kameny už nepodporují strukturu pokojného světa míru, harmonie a štěstí.

Už několikrát jsem ti řekl, že problém, před kterým dnes stojíte, je duchovní problém. Nelze jej vyřešit ekonomickými prostředky. Nelze jej vyřešit politickými prostředky. A nelze jej vyřešit ani vojenskými prostředky. Můžete jej vyřešit pouze tím, že změníte své názory a přesvědčení.

Názory, o nichž byste měli přemýšlet, a jež byste měli přijmout, jsou vyjádřeny v Nových zjeveních, která vám v této knize odhaluji.

Zkoumejte tato zjevení pečlivě. Uvažujte o nich vážně. Nebyla vám dána bezdůvodně.

Požádali jste mě o pomoc. Ptal ses, o jakých myšlenkách by lidstvo mělo uvažovat. Čím můžeme začít tuto diskuzi? Jaké myšlenky nás mohou inspirovat a jakými myšlenkami můžeme inspirovat druhé?

Tato Nová proroctví vám dávám jako odpověď na vaše volání o pomoc.

Ale zároveň chceš, abychom převrátili všechny naše názory a přesvědčení vzhůru nohama.

Vaše dnešní názory a přesvědčení převracejí vzhůru nohama celý váš svět. A převracejí ho doslova naruby. Zabíjíte se, trháte se na kusy a otravujete se jedem vašich názorů. Vaše dnešní názory vás ničí, místo aby vám pomáhali.

To všechno můžete zastavit tím, že učiníte Pět kroků k dosažení míru.

Tak dobře, jsem ochoten učinit třetí krok. Prohlašuji, že si přeji, aby se zrodily nové představy o Bohu a Životě.

To je dobře. A pamatuješ si čtvrtý krok?

Čtvrtý krok od nás vyžaduje, abychom sebrali všechnu svou odvahu a prozkoumali nové názory a pak je začlenili do našeho názorového systému, pokud budou v souladu s naší vnitřní pravdou.

Pamatuješ si to dobře. A cílem tohoto rozhovoru je dát vám příležitost to udělat. Jsi ochoten zkoumat nové názory?

Ano, ale trochu mě to znervózňuje. Trochu mě to děsí. Mám pocit, že chceš otřást základy všeho, co lidé na tomto světě považují za pravdivé.

Právě to vaše planeta dnes potřebuje. Jen velmi málo lidí zkoumá nové myšlenky. Jen málokdo je ochoten o nich přemýšlet. Musíte mít odvahu přemýšlet o nových myšlenkách, protože to může být velice obtížné. Máš dostatek odvahy?

Pokud s tebou nebudu muset souhlasit… pokud budeme jen hovořit…

Už jen to je v některých společnostech velice obtížné. V některých zemích to není dovoleno. A není pochyb o tom, že tato kniha bude v některých zemích zakázána.

Myslím, že patřím k těm odvážným.

Nejen ty, ale každý, kdo čte tuto knihu. Pokud ji dosud neodložil, pak je odvážný.

Takže můžeme začít. Začneme zkoumat různé názory.

Ano. Názory jsou základem veškeré lidské zkušenosti. Ačkoli se některé z nich týkají jen vašich představ o Bohu, a proto se může zdát, že ovlivňují jen věřící lidi, brzy uvidíš, jak vaše představy o Bohu ovlivňují světský život.

To už jsi říkal.

Člověk nemusí věřit v Boha, aby byl ovlivněn společenskými konvencemi vytvořenými lidmi, kteří v Boha věří. Společenské konvence vytvářejí kulturní požadavky – které nutí lidi, aby žili určitým způsobem.

Takže náboženství ovlivňuje i nevěřící.

Ano. Organizované náboženství nakonec není ničím jiným než systémem názorů. Veškeré lidské chování je založeno na názorech a jeden názorový systém posiluje druhý, čímž se vytváří něco, co lze nazvat supersystémem, který přesahuje hranice jednotlivých náboženství i světských filozofií.

Celek je vždy víc než součet jednotlivých částí. Takže musíš zkoumat základní náboženské názory a přesvědčení, ať už jsi věřící nebo ne.

Zmínil jsem se o tom jen z úcty k upřímným ateistům a agnostikům. Chtěl jsem jim dát důvod, aby pokračovali ve čtení tohoto rozhovoru.

Člověk, který miluje život, nemusí udělat víc než se podívat kolem sebe. To je dostatečný důvod.

Je jisté, že se dnes nacházíme ve velice prekérní situaci.

A do té jste se dostali díky svým názorům.

Samozřejmě že existují různé představy o Bohu, které jsou rozšiřovány stovkami různých náboženství na tomto světě, ale existuje jen pět základních představ. Tyto představy jsou sdíleny většinou organizovaných náboženství, která na nich založila svá základní, ačkoli rozdílná dogmata.

První a nejdůležitější názor říká, že Bůh něco potřebuje.

Většina lidí zakládá svou představu o Bohu právě na tomto názoru. Tento názor říká, že Bůh je bytost, která něco potřebuje, aby mohla být šťastná.

Ačkoli je Bůh popisován jako Nejvyšší bytost, za určitých okolností může být nespokojený. Tato nespokojenost se časem mění v hněv, který nakonec vede k pomstě.

Jinými slovy, Bůh chce, abyste dělali a měli určité věci a abyste jiné věci nedělali a neměli.To jsou jeho požadavky a běda vám, když je nesplníte!

Přesně to mi říkaly jeptišky v katolické škole! „Běda ti, nebudeš-li se řídit Božími zákony.“ To mi říkaly milosrdné sestry.

Požadavky Boha jsou shrnuty v kánonech vašich různých náboženství, ale v podstatě říkají totéž. Pravděpodobně nejznámější verzí Božích požadavků je Desatero Božích přikázání.

Víra, že Bůh něco potřebuje ke štěstí, je mylná. Je to první z Pěti falešných představ o Bohu.

Bůh je všechno, co existuje, co kdy existovalo a co kdy bude existovat. Není nic, co by nebylo Bohem, a Bůh tudíž nechce a nepotřebuje vůbec nic.

Takže tady je ČTVRTE NOVÉ ZJEVENÍ.

Bůh nic nepotřebuje. Bůh nic nevyžaduje, aby byl šťastný. Bůh je štěstí samo. Takže Bůh nevyžaduje nic od nikoho a ničeho ve vesmíru.

To nemůže být pravda.

Je to pravda.

To není možné. Prakticky každé náboženství má dlouhý seznam požadavků, jež Bůh uložil lidstvu. Bůh vyžaduje, aby se lidé chovali určitým způsobem, aby dodržovali určité obřady, a dokonce aby jedli určitá jídla a oblékali se určitým způsobem.

A.C. Bhaktivédanta Swámí, zakladatel Mezinárodní společnosti Krišnova vědomí, říká v úvodu ke své knize, že základní myšlenkou Bhagavadgíta je tohle: „Místo aby uspokojoval své vlastní materiální smysly, člověk musí uspokojit smysly Boha. V tom spočívá nejvyšší dokonalost života. Bůh to chce a vyžaduje.“

To není pravda.

Takže Swámí se mýlí?

Swámí se nevyjádřil přesně. Jeho prohlášení je nepřesné.

Tak dobře… podívejme se na Tóru, která obsahuje dlouhý seznam požadavků, které byly člověku zjeveny jako Boží zákony.

A totéž platí o Koránu, abych jmenoval aspoň dvě z posvátných knih lidstva.

Máš pravdu. Tak se podívejme na něco z toho, co tyto knihy říkají. Podívejme se, zda to budou prohlášení, která bys přisoudil Bohu.

V Páté knize Mojžíšově se říká, že když si muž vezme ženu a pak zjistí, že už není panna, a její rodina nemůže dokázat, že před svatbou pannou byla, „bude odvedena ke dveřím otcova domu a tam ji muži ukamenují k smrti.“

Tak moment. Tohle je Boží zákon?

Ano, podle toho, jak jej prý lidstvu předal Mojžíš. Tóra také říká, že když se muž a žena dopustí nemanželského styku, oba budou odvedeni k bránám města a ukamenováni k smrti.

O tom si promluvme.

A Bůh se zabývá také dalšími záležitostmi každodenního života lidí. Tak například oblečením. „Žena nesmí nosit mužské šaty… neboť Bůh nemá rád nikoho, kdo to dělá.“

Ženy by tudíž neměly nosit kalhoty a obleky.

Dále: „Nenoste šaty spředené z vlny a lnu zároveň.

Tak počkej…

A dále… Jen někteří lidé jsou vítáni v domě Božím. Když se náhodou narodíš jako nemanželské dítě, nesmíš do Božího domu ani vstoupit.

Nesmím?

Ne, žádné nemanželské dítě. Ani „žádný z jeho potomků až do desáté generace nesmí vstoupit do církevního sboru.“

A když si poraníš určitou část těla při nehodě nebo ve válce, nesmíš se účastnit bohoslužby s ostatními věřícími.

No dovol?

V Bibli se píše: „Jsou-li některému muži rozdrcena varlata nebo uříznut penis, nesmí vstoupit do církevního sboru.“

Tak moment, zadrž.

Ale tohle jsou slova přímo z Bible. Rozčilují tě snad?

Tato slova jsou v Bibli?

Přečti si verše 23:1 -2 v Páté knize Mojžíšově. (New Living Translation)

Ach, to je jedna z těch moderních biblí.

Ano. A v anglickém překladu Bible z roku 1611 stojí: „Ten, kdo má poraněná varlata nebo uříznutý pohlavní úd, nesmí vejít do církevního sboru.“ Ale význam je stejný.

Ať se propadnu…

A mám také nepříjemnou zprávu pro ženy, které chodí do kurzů sebeobrany, dnes tak propagovaných.

Opravdu?

Ano. Některé věci, které se tam učí, mohou přivést ženy do velkých nesnází.

Co tím myslíš?

V Bibli se říká: „Když spolu zápasí dva muži a žena jednoho z nich přijde na pomoc svému manželovi a chytí jeho soupeře za penis, musíte jí useknout ruku. Nemějte s ní žádné slitování.“

Bože, autoři Bible byli přímo posedlí mužskými genitáliemi, že ano?

Kdo si myslíš, že Bibli napsal?

Už to chápu.

A hovořili také o dětech, které neposlouchají své rodiče. Jejich názory se pravděpodobně liší od názorů většiny matek.

A co říká tahle posvátná kniha o dětech, které neposlouchají své rodiče?

Zabijte je.

Cože?

Podle Tóry Bůh říká, abyste je zabili.

Tomu nevěřím.

Nicméně to tam stojí černé na bílém.

Mají-li rodiče tvrdohlavého a vzpurného syna, který je neposlouchá, otec a matka ho odvedou ke starším u brány města.

Řeknou starším: ‚Náš syn je tvrdohlavý a vzpurný. Nechce nás poslouchat. Je to zhýralec a opilec.‘ Pak všichni muži města ukamenují syna k smrti.

Musíte vymýtit zlo z vašich řad.“

Myslím, že to stačí…

Bůh se však vždycky nespoléhá na své poddané. Velice často – podle vašich „posvátných knih“ – trestá přímo.

Chceš tím říci, že nečekáš na soudný den? Trestáš lidi už tady na zemi?

Zajisté! Zejména ty, kteří nevěří v mou dobrotu! Nedělal bys to také? Kdybys byl všemocný, moudrý, dobrý a milující, netrestal bys ty, kteří v tebe nevěří? Neštvalo by tě to?

Ty žertuješ. Děláš si ze mě legraci?

Chceš snad říci, že se vaše „posvátné knihy“ mýlí? Dávej si pozor! Mohl bys být potrestán.

Ale jdi.

V Koránu se jasně říká: „Činy nevěřícího jsou jako fatamorgána v poušti, kterou žíznivý poutník považuje za vodu, dokud k ní nedojde a nezjistí, že tam nic není, a dokud se nesetká s Bohem, který se s ním vyrovná, neboť Bůh je rychlý.“ (Súra 24:39)

Muslimové vědí, co udělám těm, kteří věří v mou dobrotu, i těm, kteří v ni nevěří.

Súra 9:26 – „Ale Bůh uklidnil posla a věřící a seslal na zem síly, jaké jste neviděli: potrestal nevěřící. Tak odměňuje ty, kteří nemají víru.“

Takže jsme nuceni věřit, nebo…

Ano.

Nepřipadá mi rozumné, aby Bůh – zdroj všeho dobra a lásky a moudrosti – trestal lidi, kteří v něho z nějakého důvodu nevěří.

Ale já dávám každému šanci! Není to rozumné? Nikdy nikoho netrestám, aniž ho předem upozorním, že ve mě má věřit. A když ve mě ani pak nevěří, úplně ho zničím; ale nikdy to neudělám bez varování.

Neznám toho Boha, o kterém tu mluvíš! Myslím, že si to všechno vymýšlíš.

Vymýšlím si to já? Nebo… si to vymýšlíš ty?

Co tím myslíš?

Přečti si vaše posvátné knihy, které napsali lidé.

Přečti si například verše 17:15-16 v Koránu: „… nikoho bychom nepotrestali, dokud bychom neposlali posla (aby předal varování).“

Když se rozhodneme zničit skupinu lidí, nejdřív pošleme varování těm z nich, kterým byly dány dobré věci tohoto života, a přesto hřeší; aby se potvrdilo obvinění: teprve pak je úplně zničíme.“

Skutečnost je taková, že svět je plný hříšníků – to jest lidí, kteří nevěří, že jsem Bůh a že jsem dobrý, a kteří dělají to, co nechci, aby dělali. Lidé jsou tak špatní, že budu muset zničit většinu lidstva a potrestat celé lidstvo, ještě než přijde soudný den.

Cože? Co to říkáš?

Říkám ti, jak jsem rozzlobený! Totéž jsem řekl v mnoha vašich posvátných knihách, například v Koránu 17:58:

Neexistuje usedlost, kterou nezničíme nebo přísně nepotrestáme, ještě než přijde den vzkříšení. To je v souladu se zákonem (Boha).“

Ale já si myslil, že jsi milující, odpouštějící Bůh.

To jsem, pokud mě nerozhněváte.

Děláš si z nás legraci, že ano? Citoval jsi ty staré verše z posvátných knih, aby ses mohl vysmívat lidem.

Takže ty si myslíš, že se vám vysmívám, když cituji, co o mně říkáte?

Můj milý a dobrý příteli, Bůh se lidem nevysmívá; lidé se vysmívají Bohu.

Říkáte, že Bůh chce všechny tyto věci, a citujete texty, kterým říkáte posvátné, abyste to dokázali.

S pomocí vašich posvátných knih ospravedlňujete ty nejbarbarštější činy.

To není pravda. Pasáže, které jsi citoval, jsou zastaralé. Dnes je nelze aplikovat doslova.

A já si myslil, že vaše posvátné knihy nejsou nikdy „zastaralé“. Nejsou snad posvátné právě proto, že nemohou nikdy zastarat? Víš jistě, že by tato slova neměla být dnes aplikována doslovně?

Jsem si naprosto jistý. Dnes je nelze aplikovat doslovně.

To byste měli říci některým fundamentalistům. Ti říkají něco jiného.

Jsou mezi vámi lidé, kteří berou všechno doslovně. Tito lidé tvrdí, že se posvátné knihy jako Bible, Korán atd. musejí vykládat doslovně.

Já vím. Ale ti jsou v menšině. Příliš neovlivňují každodenní život.

Opravdu?

Tak dobře, připouštím, že jsou na světě země, jejichž zákony jsou založeny na prohlášeních, která se poprvé objevila v jejich posvátných knihách. Je také pravda, že úřady v těchto zemích někdy odsuzují zloděje k useknutí ruky, cizoložníky k ukamenování a odpadlíky k smrti. A tyto rozsudky jsou často vykonávány na sportovních stadionech jako veřejná událost…

Ano, v primitivních dobách se stávají primitivní věci.

Ale já nemluvím o primitivních dobách. Mluvím o jedenadvacátém století. Mluvím o dnešní době.

Já také.

Většina lidí si nemyslí, že žijeme v primitivní době.

To znamená, že se většina lidí nedívá dost pozorně kolem sebe.

Chtěl jsem jen říci, že radikální fundamentalisté nemají příliš velký vliv na každodenní život většiny lidí.

Možná nemají vliv na každodenní život většiny lidí ve společnosti nebo v kruzích, kde žiješ ty, ale existují společnosti a určité kruhy uvnitř vaší společnosti, kde mají fundamentalistické názory nesmírný vliv na každodenní život.

Musím s tebou souhlasit, když slyším například o Afghánistánu, kde se po dobu pěti let vládnoucí třída řídila tím, co považovala za pravdivou interpretaci islámských posvátných knih.

Afghánistán není jediná země na světě, kde se dějí primitivní věci.

To jistě ne, ale v této zemi se dějí opravdu podivné věci – téměř surrealistické věci. V Afghánistánu nebylo povoleno poslouchat žádnou jinou hudbu než posvátné písně. Nebylo povoleno dívat se na televizi. Bylo zakázáno vystavovat obrazy nebo fotografie lidí a zvířat, protože to prý porušovalo posvátný zákon. O diskriminaci žen jsem už hovořil.

Zákony některých jiných zemí jsou skoro stejně přísné.

Lidé na celém světě byli zděšeni, když se dověděli o smrti více než deseti mladých dívek, které uhořely v jedné škole v Saudské Arábii, protože nesměly opustit hořící budovu bez předepsaného islámského obleku. V Saudské Arábii mají „náboženskou policii,,, která má právo předvolat člověka k soudu za porušení náboženského zákona. Zeny mohou být potrestány přímo na místě, když se policie domnívá, že nejsou vhodně oblečeny. Zena nesmí obědvat v restauraci ani se svým snoubencem. Manželské páry nesmějí sedět tak, aby manželka seděla vedle jiného muže než vedle svého manžela.

A každý, kdo tyto zákony zpochybňuje, je považován za „necitlivého,, vůči kulturním normám, náboženským obyčejům a starým tradicím místních obyvatel. Máme se vzdát základních lidských hodnot jen proto, abychom ctili náboženskou a kulturní rozmanitost? Je snad necitlivé být citlivý vůči zákonům, které jsou necitlivé?

Možná je necitlivé kritizovat to, co si přejí místní obyvatelé, ale ti v takových případech obvykle nemají žádnou volbu. Musejí dodržovat „posvátné,, zákony, které jsou jim vnucovány a které nemají nic společného s ochranou civilních práv.

Když z Kábulu odešli představitelé Tálibánu, trvalo půl dne, než ženy vyšly z domů nezakryté od hlavy až k patě, než si muži oholili své nechtěné plnovousy a než obchodníci opět začali hrát hudbu.

Chceš hovořit o primitivních kulturních názorech a surrealistickém chování lidí v některých dalších zemích?

Tím myslíš například přesvědčení, že by lidé určité barvy pleti měli být prodáváni a kupováni jako otroci? Ze by měli mít méně příležitostí, že by neměli mít právo na vzdělání a že by měli mít všeho méně?

Nebo že by ženy a lidé odlišné sexuální preference měli spadat do téže kategorie?

Nebo chceš hovořit o zemích, které věří, že moc je práv? O zemích, které přizpůsobují svou morálku svým okamžitým cílům? O vládách, které překrucují pravdu tak, aby sloužila jejich mocenským cílům ? O lidech, kteří ničí a bombardují a vraždí a loupí a systematicky odmítají druhým jednu desetinu toho, co oni sami mají, aby mohli mít ještě víc?

Tenhle výčet děláš ty, ne já.

Tak mi to vysvětli. Mnoho lidí a národů na světě dělá to, co dělá, říká to, co říká, a věří tomu, čemu věří, na základě toho, co si myslí, že prohlásil Bůh.

Já nedělám žádná prohlášení.

Chceš říci, že jsi to nebyl ty – že to nebyl Bůh – kdo řekl, že se lidé musejí chovat těmito podivnými způsoby? Copak jsi to nebyl ty, kdo si vybral jeden národ za svůj „vyvolený národ,,, nebyl jsi to ty, kdo řekl, jak vyplývá z Nového zákona, že příslušníci jedné rasy nesmějí uzavírat manželství s příslušníky jiné rasy, že homosexuálové jsou odporní. Nebyl jsi to ty, kdo prohlásil, jak se píše v Tóře, „Jsou-li některému muži rozdrcena varlata nebo uříznut penis, nesmí vstoupit do církevního sboru.“

Co si myslíš ty?

Nevím, co si mám myslit.

Ale víš. Přesně víš, co si máš myslit. Znáš pravdu. Znáš pravdu díky onomu vnitřnímu naváděcímu systému, o kterém jsme už mluvili.

Máš vnitřní pocit jistoty, že Bůh nikdy nemohl říci něco takového – že nemohl říci ani polovinu toho, co je mu přisuzováno. Ty to víš a já to vím a každý to ví.

Otázka není, zda to víš, jde spíš o to, zda jsi schopen to přiznat, zda jsi ochoten říci to nahlas, zda se nebojíš odporovat převládajícímu názoru, který tvrdí, že šlapání po posvátné víře a starých tradicích je špatné.

Šlapat po lidech je dovoleno, ale šlapat po tradicích dovoleno není.

Šlapat po lidech se díky vašim názorům vlastně už stalo tradicí. Takže jste dosáhli dokonale absurdního stavu.“

 

***

To je jen malá ukázka z posvátných knih, kde mnozí dosud věří tomu, že obsahují jen Boží slova.

 

 

Sepsal Jan Heczko

Červen a září 2014

 

FacebookTwitterGoogle+