AZTÉCKÝ TANEC A TEMAZCAL S AZTÉCKÝM ŠAMANEM XOLOTLEM

Miloš Matula

text a foto

 

Svět dávných Mayů, Toltéků, Inků i Aztéků vždy fascinoval nejen mne, ale všechny hledače dávných zapomenutých tradic a časů. Ostatně během svých cest po Střední Americe se setkávám s potomky Mayů, ale i s jejich indiánskými bratry na severu v Nevadě, Coloradu i Arizoně (USA).

 

Na Aztécích mě vždy fascinovalo jejich mystické hlavní město Tenochtitlán, vynořující se z vod jezera. Byl jsem velice rád, když jsem byl před časem pozván, abych s Xolotlem a jeho pomocníkem Temocem strávil pár letních víkendů, a mohl tak všem přiblížit aztécký šamanismus.

 

Xolotl – aztécký šaman

Xolotl (čti Šolot) se narodil v roce 1953 na místě zvaném Xochimilco (Místo květin). Ve věku deseti let začali místní stařešinové zasvěcovat Xolotla do tradičních tanců Xochimilca a historie jeho národa. A tak Xolotl pronikl do tajů tradičního pěstování fazolí a kukuřice, i do tajných učení a bohaté kosmovize. Ta sahá až k počátkům věku Pátého Slunce a spojuje jeho předky s linií dávného národa Teochichimeců. Ti podle prastaré legendy přišli na území Xochimilca z mýtických končin Aztlanu, z místa, které nazývají Chicomoztoc (místo Sedmi jeskyní a Sedmi obydlí, domov Bílé záře). Od útlého věku byl Xolotl přitahován poznáním, které v sobě ukrývá svět, jenž ho obklopuje. To jej postupně přivedlo i k dalším vědám a naukám spojeným s osobním rozvojem. Učil se různým druhům přírodní léčby, meditoval, učil se jógu a tai‑chi. S mnoha vlastními zkušenostmi začal Xolotl v průběhu 80. let intenzivně vyučovat mládež a děti. Ve stejné době rozšířil své vztahy s ostatními kmeny a byl zasvěcen do dalších důležitých domorodých tradic amerického kontinentu, jakými jsou Tanec Slunce, Tanec Země a Visionquest (hledání vize). Zároveň se dále vzdělával v terapeutických postupech své vlastní tradice, v rituálu temazcal, bylinářství, krystaloterapii a seznamoval se s technikami přežití ve volné přírodě. V současné době se Xolotl věnuje naukám tradičního aztéckého tance, založil několik skupin posvátného tance v Mexico City, vede rituály temazcal na mnoha místech v Mexiku, USA a Kanadě. Pořádá kurzy a semináře věnované prastaré kultuře Mexika. Je otcem pěti dětí, které rovněž učí tradičnímu způsobu života.

Temazcal (dům horkých kamenů) je nádherný obřad plný vůně léčivých bylin a prastarých posvátných písní. Jedná se o středoamerickou formu indiánské sauny představující jednu

z nejsilnějších terapeutických procedur tradiční medicíny dávného Mexika. Elementy ohně, vody, země a vzduchu se spojují v pradávném rituálu očišťujícím mysl i tělo.

Aztécký tanec (La Danza Azteca, Mi’totiliztli v jazyce nahuatl) je jedním z největších kulturních dědictví původních obyvatel centrálního Mexika. Tento tanec v sobě ukrývá tisíce let zkušeností zručných zemědělců i odhodlaných válečníků. Je to tanec s pohnutou historií. Tanec, v němž byly uchovány poslední poklady podivuhodné pradávné civilizace, která byla jinak téměř dokonale zničena pod nadvládou Španělů. Pro starobylé kultury Mezoameriky představoval společný tanec základní spirituální projev a nástroj pro komunikaci

s energiemi utvářejícími životy lidí, řídící zemské přírodní cykly i existenci celého univerza. Vnitřním smyslem těchto tanců bylo navození a obnovení harmonického vztahu mezi člověkem a světem. Rytmy a písně, nesoucí tanečníky na vlně hlubokého společného prožitku, mají velice starý původ. V aztécké hudbě, stejně jako v tanečních pohybech, jsou zakódovány matematické a kosmologické zákonitosti, jejichž převedení do zvukové a pohybové formy má na tanečníky znatelně blahodárné euforizující a léčebné účinky. Toto spojení hudby a pohybu představuje svébytný druh rituálního umění a zároveň spirituálně‑fyzickou disciplínu. Fyzická stránka aztéckého tance má v některých aspektech účinky blízké východním praxím jógy a tai‑chi. Mimoto však obsahuje také rovinu čistě magickou, posílenou tím, že jej tančí větší počet lidí současně. Staří Aztékové se svým tancem pokoušeli ovlivnit existenci světa, který díky svým pozoruhodným astronomickým znalostem nepovažovali za nikterak věčný a stabilní. Žádný východ slunce pro ně nebyl samozřejmou událostí. Tanec tak představuje též obětní dar věnovaný kosmickým silám. Tanečník svým pohybem uvolňuje a odevzdává bohům část své síly jako poděkování za dar života a prosbu o jeho uchování. Osud pro Aztéky nepředstavoval nehybnou veličinu. Věděli, že síly pohybující se vesmírem je možné, alespoň někdy, získat na svou stranu. Proto je poselství posvátného tance dnes tak aktuální. Lidé, kteří v tanci sjednotí své kroky, dokážou sjednotit a sladit i tep svých srdcí, své emoce, vize, touhy i činy. V době zběsilé honby za sebeprosazením je aztécký tanec nádherným darem a zároveň jednou z možností, jak navázat skutečný kontakt se svým bližním. Snad tehdy, až dokážeme vidět, že jsme ve skutečnosti jednou jedinou bytostí, jedinou společnou duší, přestaneme pokračovat v ničení světa a nesmyslné sebedestruktivní činnosti. A vzácný dar života bude moci na této zemi zůstat zachován…

AUTOR: MILOŠ MATULA

 

Celý článek naleznete v průběhu měsíce března na www.phoenixcasopis.cz.

Březnové číslo na stáncích již od 26.2.2015.

 

FacebookTwitterGoogle+

Kategorie:

Články, Ostatní