Alena Horáková: Přemístila se planeta Země do jiného vesmíru?

Během přechodu z jedné éry – Věku Ryb, do druhé – Věku Vodnáře, se dějí převratné změny. Planeta Země převibrovává ze 3. do 5. dimenze Vesmíru a musí se proto nevyhnutelně očistit s pomocí všech čtyř živlů – ohně, země, vody a vzduchu. Očistou rozumíme soustředění a rozpuštění negativní energie.

Jinými slovy: Božský plán Stvořitele, podle něhož se všichni řídíme, ať už vědomě či nevědomě, povolává Zemi, aby vzestoupila z reality, kterou známe jako třetí rozměr (3. dimenzi), do 4. dimenze, kde zůstane jen dočasně, a poté do 5. dimenze. Už dlouho se mluví o tom, že k tomu mělo dojít v roce 2012, ne-li dříve.

Změny se dějí v celém Vesmíru, tedy i v matečné soustavě, kde dochází ke změnám barev přírody, migraci živočichů či změnám podnebí. NASA k tomu říká, že o tom nesmí mluvit, ale stejně promluvila. Tvrdí, že to, co se děje se Sluncem, je neuvěřitelné. Takže se ptejme jednoduše: Co z toho, co se děje, je normální? Víme, že magnetická pole Slunce se za posledních 100 let změnila. Existuje studie Dr. M. Lockwooda z Kalifornie, který zkoumal Slunce a oznámil, že od roku 1901 jeho celkové magnetické pole zesílilo o 230 procent. Nikdo ale neví, co to vlastně znamená. Víme také, že aktivita slunečních skvrn byla v posledním cyklu větší, než kdykoli dříve. Ale ani v tomto případě nemáme ponětí, co to signalizuje. V případě Slunce jde totiž o sledování pouze po dobu zhruba 100 let, a pouze asi 50 let s přesnými přístroji. Takže při stáři Slunce nejméně 4,5 miliardy let jsou naše 50 až 100leté studie obdobou zprávy o posledních dvou vteřinách života stoletého člověka. Považovali byste takový životopis za důvěryhodný?

Zářící plazma na přední hraně naší sluneční soustavy se v poslední době rozrostla o tisíc procent. Tato energie s vysokým napětím zpětně vybuzuje plazmu a stimuluje její další tvorbu. Takže je vidět více záře i jasu. Tato energie pak proudí do Slunce, kde se zpětně emituje další energie a je vysílána podél jeho rovníkového pásma, zvaného ekliptika. To vše se děje zároveň a stupňuje, až dojde k náhlému obratu. Vědci tak došli k závěru, že jsme se přemístili do jiné oblasti Vesmíru, kde je mnohem vyšší úroveň energie.

Ruská národní akademie věd ze Sibiře pod vedením Dr. Dmitrijeva říká, že byly pozorovány tyto efekty: Změny přední hrany heliosféry – Slunce má magnetické pole, které vytváří jakési „vejce“ kolem sluneční soustavy, a říká se mu heliosféra. Má kapkovitý tvar s dlouhým tenkým koncem mimo směr našeho pohybu. Rusové zkoumali přední hranu heliosféry, a zaznamenali tam zářící pulsující plazmovou energii. Sluneční heliosféra bývala asi 10 astronomických jednotek hluboká (astr. jednotka je vzdáleností od Země ke Slunci, tedy asi 93 milionů mil). Deset jednotek tedy bývala normální tloušťka této zářící energie, kterou jsme dříve vídali na přední straně sluneční soustavy. Dmitriev říká, že dnes je tato zářící energie hluboká 100 jednotek. Ruská akademie věd neuvádí časové údaje, ale změna znamená nárůst o 1000 procent. Rusové ale říkají, že tato změna také mění funkci planet při jejich podpoře života. Dokonce uvádějí, aniž by to blíže vysvětlili, že se modifikuje samotná spirála DNA. Cítí, že pokračující expanze heliosféry nás může nakonec zavést do nové úrovně energie, kde patrně dojde k náhlému rozšíření vlnových délek, emitovaných Sluncem. Slunce ze sebe vyzařuje svoji energii, a zvýšení emise energie změní základní pravidla sluneční soustavy.

Mění se atmosféry pěti planet a našeho Měsíce. Když USA v roce 1969 přistály na Měsíci, nenašly tam žádnou atmosferu. Od té doby si Měsíc vypěstoval atmosféru, složenou, jak říká Dmitrijev, ze „sodíku“. Je v současnosti vysoká šest tisíc kilometrů. Atmosféra Země v horních vrstvách obsahuje plyn HO, který tam dříve nebyl, alespoň ne v takovém množství. Rusové říkají, že to nesouvisí s globálním oteplením ani emisemi plynu CFC, nebo-li fluorcarbonu nebo něčím takovým. Prostě se z ničeho nic objevil.

Atmosféra Marsu se významně zahušťuje. Sonda Mars Observer v roce 1997 ztratila jedno ze svých zrcadel, což způsobilo její havárii. Stalo se tak proto, že atmosféra byla více než dvakrát hustá, než NASA počítala, a zrcadlo bylo odporem smeteno. Atmosféry Jupiteru, Uranu a Neptunu se podle Rusů také mění. Jasnost planet se mění, zejména Venuše, ale i Uranu a Neptunu. Jupiterův energetický náboj se tak zvýšil, že je v současnosti vidět válec ionizující radiace mezi povrchem Jupitera a jeho měsíce Io. Na novějších fotografiích můžete dokonce tento světélkující válec vidět. Mění se magnetická pole – u Jupitera je zdvojnásobené, u Uranu se také mění, u Neptunu se zvětšuje. Všechny tři planety se rozjasňují, mění se jejich atmosféry. Rusové to blíže nerozvádějí.

Co je skutečně úžasné, je Rusy uváděný posun pólů Uranu a Neptunu. Voyager II zaznamenal posun magnetických pólů u těchto dvou planet o 50 a 40 stupňů. U naší domovské planety Země uvádějí Rusové dvě fakta: Na Zemi se mezi lety 1875 až 1975 zvýšila o 500 procent vulkanická aktivita. Dále aktivita zemětřesení se zvýšila od roku 1973 o 400 procent. Dmitrijev uvádí, že porovnáním let 1963 až 1993 se počet přírodních katastrof, jako hurikánů, tajfunů, sesuvů bahna či tsunami zvýšil o 419 procent. Magnetické pole Země se zmenšuje. Pokles začal před 2000 lety, ale stupeň snížení se zrychlil před 500 lety. A v posledních dvaceti letech kolísá. Letecké mapy světa, které umožňují letadlům přistávat s pomocí automatického pilota, musí být revidovány. Vzhledem k tomu, že se rotační setrvačnost Země začíná snižovat, zákon o zachování energie by měl způsobit nepřímo úměrné zvýšení teploty jádra a následné geologické tlaky. Zaznamenejte si, zda v příštích šesti měsících jindy přesné hodiny ukáží ve stále větší míře čas navíc oproti „pozorovanému“ stupni zemské rotace. Jako experiment si lze nechat dvoje přesně nastavené hodiny, neupřesňované žádnými budoucími časovými znameními, jako jsou měřítka.

V průběhu příštího půl roku srovnejte „oficiální“ časové údaje – internetové atomové hodiny, se svými měřidly. Budete moci sledovat, zda dochází ke stálému nárůstu objemu času s každým uplynulým měsícem. Koncem loňského roku poprvé v dějinách kompletně roztála arktická ledová čepice na přesném místě Severního pólu. Greenpeace oznámila, že předtím vzhledem k poměrnému vzorku zimního ledu čepice odtávala do vzdálenosti 300 mil od pólu, zatímco koncem loňského roku mohly vojenské a civilní lodě plout přímo přes pól. Voda byla i tam, kde dosud vždy zůstávalo nejméně tři metry sněhu. Naproti tomu Jižní pól má čepici asi 4.827 metrů silnou, ale i tam se velké kusy ledu odlamují a tají. Co se to děje?

Alena Horáková, astroložka, kartářka a lektorka
Publikováno v časopisu Ve hvězdách & Lidový léčitel
Zdroj: www.astrolife.cz

FacebookTwitterGoogle+