5 znamení, že se nám otevírá třetí oko aneb Jak se propojit s intuicí
Úvodem: Když jsem před časem namluvil video o andělech mezi lidmi, udivilo mě, kolik z Vás věří ve skutečné anděly. Když jsem pak v novém čísle časopisu FC psal o „myšlení srdce“, šokovalo mě z Vašich vzkazů, co už víte o duši – inu, FirstClass soustředí největší komunitu osobního rozvoje u nás a já se omlouvám za to, jak jsem Vás podceňoval.
Občas se tedy pokusím napsat o věcech mezi nebem a zemí. Uvědomuji si, jak je to těžké. Kdo v ně nevěří, tomu je nevysvětlím. Kdo v ně věří, tomu nemusím sdělit nic nového. Ale přesto to zkusím.
Dnes o absolutním základu, který spojuje naši a astrální rovinu. A o tom, na čem stojí úspěch řady lidí.
Někdo tomu říká intuice.
Někdo vnitřní hlas.
Někdo třetí oko.
Jde o totéž.
O třetí oko, schopné „vidět“ víc než běžné oči, nás podle staré pověsti připravili dávní vládci, abychom byli poslušnější, krotší a pokud možno vůbec samostatně neuvažovali. Protože pak bychom si také mohli položit otázku: Proč se vlastně podřizovat vládcům?
To jsou samozřejmě literární spekulace, pojďme k faktům.
Vědci existenci třetího oka dlouho popírali. Pak ale objevili v mozku záhadnou žlázu. Nazvali ji epifýza, šišinka mozková. Ovlivňuje metabolismus a má funkce, které se vědecky nedají vysvětlit. Například: vystavená světlu umí reagovat na vizuální podněty podobně jako oči.„Jako kdyby šlo o zakrnělé oko,“ připustili vědci.
Zdůrazňuji však slovo PODOBNĚ jako oči. Epifýza totiž umí mnohem více než oči.
Když zavřeme oči, zacpeme si uši… zmizí lži a zůstanou jen činy.
Když zavřeme oči, zacpeme si uši… zmizí sliby a lži a zůstanou jen činy.
Kromě jiného pomáhá vylučovat DMT, takzvanou molekulu duše. Při správné funkci epifýzy (třetího oka) je člověk schopen vhledu do cizího těla. Co to znamená? „Vidíme“ věci jinak, než jak se na první pohled zdají. „Vidíme“ je takové, jaké opravdu jsou, ale druzí je před námi tají, skrývají.
Správně fungující epifýza zrychluje chápání i rozhodování, aniž by měla k dispozici logické argumenty. Člověk s rozvinutým třetím okem dokáže vnímat a vyhodnocovat i to, co jeho pět smyslových orgánů vůbec nezachytí.
Přiznávám. Povídačkám o třetím oku jsem se vždycky smál, než jsem bůhvíproč začal potkávat velmi úspěšné lidi. Říká se jim vizionáři. Ve svém oboru byli vždycky o krok napřed. Jako by věděli, kam se trh posune. Jako kdyby uměli odhadnout, jak zákazníci zareagují na jejich produkty a služby. Jako kdyby do nich viděli.
„To je intuicí,“ smáli se mi. Ale proto, že já jsem se už nesmál, zvážněli. A pak mi řekli to, čemu jsem se divil, tak jako se možná budete divit Vy. Řekli mi to, jak v sobě intuici rozvíjejí. Jsou to věci obtížně pochopitelné i akceptovatelné, protože naším systémem vychovaný člověk jim prostě věřit nemůže.
Jenže ony existují a fungují. Všímáme si toho všichni ve chvíli, kdy ze zvláštních pohnutek věnujeme větší péči tomu, co ve výsledku intuici prospívá.
Jak poznáme, že se třetí oko otevírá?
1. stupeň: Vnímáme souvislost mezi tím, jak se cítíme, a tím, co jíme
Jídlo přímo ovlivňuje člověka. To, kým je, to, jakou má náladu.
Odložíme-li chemické jídlo, povšimneme si, že jsme intuitivnější, takzvaně vědomější (více při vlastním vědomí).
Nebudu spekulovat, proč se do jídel přidávají konkrétní chemické složky, ani co způsobují. Vím však to, že příroda nám poskytuje prakticky všechno, co k životu potřebujeme. Tím, že by byla málo dokonalá (na rozdíl od výrobců potravin) a něco jí chybělo, to tedy určitě nebude. Čím tedy?
Ti, kdo si tuto otázku položili, pochopili, že jídlo je schopno změnit člověka. Z jídla si totiž člověk bere svůj vlastní stavební materiál.
Je škoda, když se stáváme závislými na chemii. Vyplatí se totiž být přírodě blíž. Proč?
Příroda obsahuje všechno, co potřebujeme k životu.
Není nakonec v přírodě nejlépe? Mimochodem, hotely zaměřené na nejúspěšnější klientelu už za luxus označují vše, co souvisí s přírodou. Vědí, co pro chytré lidi je opravdu důležité.
2. stupeň: Potřebujeme se synchronizovat s přírodou
Znáte to? Kdykoli jsme v přírodě, cítíme se lépe. Jako bychom se s ní sladili na jedné frekvenci.
Najednou jsme pocitově vzdáleni negativním lidem i honbám, které naši zdravou frekvenci rozhazují. V přírodě nemáme nutkání vzít šéfův telefonát a nejsme rozklepaní. Jako by nás příroda nějak chránila…
V přírodě vůbec máme sklon dělat správné věci. Jsme plni plánů. Rádi chodíme, objevujeme. Jsme jiní než v kanceláři. Dokonce nás to dělá šťastnými.
Navíc tváří v tvář přírodě si uvědomujeme, jak málo o ní víme. To podněcuje naši zvědavost.
V přírodě člověk nedokáže být povrchní. Zdaleka nepropadá iluzi, že celý svět je pod dohledem. Není. Google Maps zmapovaly souš, ale o většině světa nic nevědí. Oceány a moře pokrývají 71 % planety. Co je v nich? Jen Mariánský příkop je díra do nitra Země, dlouhá jedenáct kilometrů. Jděte na jedenáctikilometrový výlet. A takhle hluboko byste se mohli vnořit do planety.
Žádný člověk neumí popsat skutečnou velikost i moc přírody. Ale co víme, je to, že jsme schopni onemocnět, ztratíme-li kontakt s přírodou.
„Neviděla jste tohle poslední dobou vícekrát?“
„Neviděla jste tohle poslední dobou vícekrát?“
3. stupeň: Začínáme si všímat náhod
Někdo tomu říká náhoda. Někdo znamení.
Nebudu psát záměrně o všech, na úvod alespoň o jednom – o číslech.
Stalo se Vám někdy, že jste se podívali na hodiny právě tehdy, když ukazovaly například 22:22, a to se Vám stalo opakovaně?
Stalo se Vám něco jiného, co vybočovalo z běžného řádu dne, a Vás to donutilo se zastavit a říct si: Cože?
Jistěže to není náhoda.
Náhoda je způsob, kterým k nám promlouvá intuice. Nebo andělé, chcete-li. Když se trápíme nějakými osobními dilematy, když naříkáme tolik, že neslyšíme žádný vnitřní hlas, tehdy se doporučení promítne přímo před naše oči.
Mimochodem, 22:22 znamená: „Věř, Tvoje myšlenky jdou správným směrem.“
Ostatně, náhodné není ani to, do jakého dne se narodíme. Datum narození je jednoduchým způsobem, jak rozpoznat takzvanou duši vyšší úrovně u druhého člověka.
Ale to už je moc na všeobecný článek, viďte?
Pojďme zpátky ke každodennímu přemýšlení. Jak ještě jednoduše poznat, že s námi mluví intuice?
4. stupeň: Vadí nám jít v řadě
Už císaři Římské říše si předávali jednu strategii: „Panem et circenses.“ Dostane-li lid chléb a hry, je odveden od vlastního přemýšlení.
Rádi sledujete televizní pořady podle programu, nebo se díváte na oblíbený film v čase, který sami uznáte za vhodný?
Důvěřujete zprávám, které jsou jako z udělání shodné na všech televizích, nebo jste schopni si dělat vlastní „neoficiální“ obrázek na základě svého osobního průzkumu?
Fascinuje Vás, v jakém luxusu a dokonalosti žijí celebrity, nebo si umíte představit jejich SKUTEČNÝ život, v němž nemají zdaleka takovou svobodu, jakou by chtěly?
Už staří Římané říkali: „Historii píše vítěz.“ Ostatně, anglické history je sloučeninou slov his a story (jeho příběh).
Úspěšní lidé prakticky nevěří globálním zprávám. Vědí, že hrstka lidí (opravdu jen malá skupina lidí vlastní ta média, která přímo ovlivňují myšlení i chování miliard ostatních) ani při sebelepších úmyslech nemůže vyložit jednu společnou pravdu pro všechny. Každý totiž máme s ohledem na své potřeby, hodnoty i zkušenosti svou pravdu.
Ostatně, představme si, že bychom měli ve zprávách vyložit svou vlastní minulost. A to viděno svýma očima v dětství, dospívání a dnes. Zjistili bychom, že náš pohled na vlastní konkrétní prožitky se liší s postupem času. Zpočátku proklínáme to, za co později děkujeme. Nakonec, říká se: Když se chceš hodně zasmát, přečti si svůj starý upřímný deník.
Ne, úspěšní lidé opravdu nepotřebují jít v řadě.
Ano, oni opravdu považují za pochvalu, když je někdo kritizuje za to, že jsou jiní, než by si okolí přálo.
Pak už mají jen kousek do páté úrovně.
Co není zadarmo, má hodnotu.
Co není zadarmo, má hodnotu.
5. stupeň: Uvědomujeme si, že nic v životě není zadarmo, a říkáme si: To je dobře
Mnoho lidí doufá, že na vrchol hory vedou cesty po rovině. Že nejbezpečnější je jít zkratkou – po nejpříkřejším svahu. Tito lidé se potřebují ještě hodně naučit, ke svému dobru.
V páté úrovni znamení otevřeného třetího oka víme, že naopak nic v životě není zadarmo. Že kdykoli něco žádáme, musíme tomu něco obětovat. Zadarmo nejsou v životě ani dobré pocity. I pro ně musíme nejdříve udělat něco pozitivního.
Vesměs všichni lidé vědí, že pokud pro někoho něco udělají, on jim za to „zaplatí“. Jen lidé s rozvinutou intuicí ovšem pochopili, že v takovém případě je nejlepší sám být tím, pro koho něco budeme dělat. Pro sebe něco uděláme a sami také inkasujeme.
Tito lidé jsou pochopitelně pro systém nebezpeční. Jsou totiž schopni opustit to, čemu se ve Čtyřech dohodách říká „sen planety“. Systém na ně křičí: Když nebudeš mít peníze, nebudeš mít to, co chceš. Ale oni se usmívají. Protože nepotřebují být usměrněni v proudu. Vědí, že příroda peníze nevymyslela, tudíž asi nebudou ŽIVOTNĚ důležité. Proto také tuší, že štěstí nepřichází AŽ s penězi, štěstí přichází tehdy, když se pro to SAMI rozhodneme.
Bez ohledu na systém.
Bez ohledu na opovržení ze strany okolí.
Bez ohledu na strach, který nám všichni vnucují, jestliže se rozhodneme pro SVOU cestu.
Úspěšní lidé jsou ti, kteří jednoho dne vybočili z davu.
Řídí se přesně tím, co je obsahem více než 100 stran nového časopisu FC, unikátního vydání o strachu…
(Pozn.: Časopis FC opravdu neprodáváme v trafikách, nejsme součástí řady. Do vyprodání zásob je zde.)
© Petr Casanova
P.S.: Od knihy 250 zákonů lásky zbývá posledních 2000 výtisků. Děkujeme za váš zájem. Kniha díky vám už dvakrát překonala oficiální hranici bestselleru.

 

FacebookTwitterGoogle+