31. 5. 2016
Pochopil jsem, že se nemusím vracet do křivd a nepochopení, a místo toho se můžu věnovat něčemu, co mi dělá dobře. Můžu léčit každou buňku mého těla, každý orgán mého těla, vše, co ke mně patří. Mohu plně spolupracovat se vším, co zde mám k zažívání. Mohu přestat živit staré křivdy a nepochopení a místo toho se vydat cestou vpřed. Mám se rád a vážím si toho, co kolem sebe mám. Pochopil jsem, že je to zde pro mne, a mohu si to zde náležitě užívat svými smysly (fyzickými i duchovními). Mohu se díky tomu rozvíjet v lásce a kráse toho, co je. Mohu plně otevřít oči, plně poslouchat ušima, plně vnímat chutě života, cítit sám sebe i ostatní a vše kolem sebe jako krásu a dokonalost. Při tom všem se volně pohybovat a vnímat nádheru možností mého těla. Možnost pohybu mého těla, možnost pohybů v mém těle, možnost vnímat pohyb i mimo mé tělo prostřednictvím přírody. Dovoluji si se z tohoto všeho učit, poznávat sám sebe a vnímat tu krásu, kterou a ve které jsem. Každý okamžik mohu podporovat sám sebe, spolupracovat sám se sebou (spolupráce jednotlivých těl, spolupráce jednotlivých orgánů, jednotlivých buněk atd.). Mohu ozdravit sám sebe tím, že vpustím do všeho, co mám k zažívání, sám sebe, svoji podstatu. Pochopil jsem, že Země je místo, které mě učí, které mám přijmout takové, jaké je. Jen potom mohu vidět, cítit, slyšet, zažívat a vychutnávat si život na Zemi. Je fajn vědět, že nemusím věnovat svoji energii představám a názorům, jak by vše mohlo a mělo být. Je fajn vědět, že mohu přestat trucovat a místo toho si užívat toho, co mám. Mohu odhodit všechny ty klapky, které mám na svých fyzických i duchovních smyslech, a tak začít naplno žít a zažívat. Zbavuji se všech již zbytečných zátěží (závaží) a vykračuji do života jiným přístupem. Do života jehož vstupenkou je lehkost, krása, láska, pravda, spolupráce a tvořivost. Dovoluji si být otevřený k novým poznáním na této vstupence života.

Autor: Radek Hudousek

 

FacebookTwitterGoogle+